Stránky na podporu porot Vítejte na mých stránkách Základní informace

Fotografie Tatry 613-4 Nejnovější fotografie Tatry 613-4 Vraťte židovský majetek Jedině poroty Střípky z Las Vegas i odjinud Případ Jiřího Kajínka ve světle porotního soudnictví Poroty nejsou typické jen pro „anglosaský“ systém Právo být souzen porotou Garance práva na porotu v USA, Listina práv v USA a některá další základní práva tam garantovaná Co je mým cílem? Organizace na podporu porot Zbavte se otrocké mentality. Sebedůvěra, sebejistota, disciplína Posilujte svoji víru. Hledejte inspiraci v Bibli Čtěte Bibli, ale kterou? Výběr poroty, voir dire Právo být souzen sobě rovnými Právo být souzen nestrannou porotou, sestávající z nezaujatých porotců Soudci by měli být voleni Obce by měly mít své soudy Jakou kvalifikaci by měli mít čeští soudcové a jakou kvalifikaci ve skutečnosti mají. Porovnání s USA Česká justice, poslední bašta komunistického režimu Česká justice, poslední bašta komunistů Převlečení komunisté, staré struktury, „Mgr.“-ové, rychlokvašky Zastupující místopředsedové Podmíněné propouštění z výkonu trestu odnětí svobody Nevolte do parlamentu sportovce a komedianty Přidělování případů u brněnského krajského soudu mimo pořadí Pryč s rudou justicí Doslov Knihy, které je možno objednat Velmi opatrně s podáním výpovědi u vazebního zasedání, případně s podáním vysvětlení na úřední záznam Odkazy na některé moje další internetové stránky.
Tatra
English – www.juries.cz – English
www.poroty.cz

Podmíněné propouštění z výkonu trestu odnětí svobody

Brno

V České republice, tak jako v jiných zemích, má odsouzený k trestu odnětí svobody právo žádat po určité době, aby byl podmíněně propuštěný z výkonu trestu odnětí svobody, tedy z vězení. U různých trestných činů může žádat po jiné době. V některých případech může žádat po odpykání jedné třetiny trestu odnětí svobody, v jiných případech může žádat po polovině, jindy zase po dvou třetinách a podobně. Trošičku jinak je to u mladistvých, nejhorší jsou na tom na doživotí odsouzení vězni, kteří mohou žádat až po dvaceti letech, v některých případech dokonce až po třiceti letech. Pokud je žádosti odsouzeného vyhověno, je mu stanovena přiměřená zkušební doba, rok, dva, více. Po tuto dobu se musí dobře chovat, nesmí být odsouzen k žádnému trestu, neměl by páchat ani žádné přestupky. Pokud se podmíněně propuštěný z vězení řádně nechová, může soud rozhodnout, že doba, o kterou byl odsouzený propuštěný dříve, se opět proměňuje v nepodmíněný trest odnětí svobody a předčasně propuštěný vězeň jde zpátky do vězení. Někdy soud rozhodne, že přesto, že se podmíněně propuštěný něčeho dopustil, zpátky do vězení jít nemusí. Je to proto, že třeba jeho provinění není až tak velké, jedná se o nějakou drobnost. V takovém případě může soud odsouzenému třeba prodloužit zkušební dobu. Podmíněnému propuštění se říká „pépéčko“, podle prvních písmen slovního spojení „podmíněné propuštění“. Doposud je vše v pořádku, zákonodárce umožnil, aby byl odsouzený puštěn dříve domů, pokud se dobře chová, vykoná ve vězení předepsanou minimální dobu. Takže zde uvedu běžný příklad. Někdo spáchal trestný čin, u kterého zákon umožňuje být po půlce trestu propuštěn. Obžalovaný byl odsouzen na dva roky do vězení. Nastoupí do vězení. Po roce požádá o podmíněné propuštění, takzvané pépéčko. Je nařízeno soudní jednání, které se nazývá „veřejné zasedání“. Zde je soudce a v některých případech i dva soudcové přísedící. Vězeň je propuštěný na podmínku se zkušební dobou třeba dva roky. Pokud se v těchto dvou letech nechová řádně, může soud rozhodnout, že odpuštěný rok přece jenom musí vykonat. Potud je vše krásné. Co je však špatné je to, že takto to nefunguje. V České republice se stalo zvykem, že jednotliví soudci si vymýšlejí nové podmínky, za kterých může být vězeň podmíněně propuštěn. Podmínky, o kterých zákon nehovoří. Chtějí, aby měl odsouzený zajištěnou práci. Chtějí, aby měl potvrzení o zajištěném bydlení. Pokud nemá práci a bydlení, pak nejde ven. Odsouzený má přitom vynikající hodnocení od věznice, od vychovatelů, od psychologů, z práce. (Někteří vězňové ve vězení pracují.) Poté, co je odsouzenému jeho žádost o podmíměné propuštění zamítnuta, mu říkají vychovatelé a další pracovníci věznice: „Mrzí nás to, přáli jsme vám, aby vás pustili.“ „Nojo, snad příště, když tu bude jiný soudce.“ Slyšet je možné tato a podobná prohlášení v různých variantách. Uvedu různé příklady: Velmi mladý chlapec je odsouzený do vězení. Je ve vězení popré v životě. Má jednu pochvalu, žádné tresty. Soudkyně ho nepustí. Řekne mu, že se chová dobře, nijak nevybočuje z řady. Chová se podle pravidel, ale k podmíněnému propuštění je třeba „víc“. Chlapec je odsouzený za banální trestný čin, krádež. Další případ. Mnohokráte odsouzený recidivista je ve vězení za obchod s drogami. V minulosti byl odsouzený i za loupež. Jednou již byl podmíněně propuštěný z vězení a byl poslaný zpět do vězení, protože byl krátce po propuštění z vězení zase odsouzen. Tento muž je po asi dvouminutovém slyšení podmíněně propuštěn. Podmíněné propouštění v České republice není spravedlivé. Někdo má nějakou cestičku k tomu kterému soudci, někdo ne. Někdo má štěstí, že o jeho žádosti rozhoduje soudce, který „pouští“. Někdo má smůlu, že rozhoduje nějaký „přísný“ magistr, který vždy poučí odsouzeného, že k podmíněnému propuštění je potřeba něco „víc“, není k tomu automatický nárok a podobně. Věznice jsou přeplněné. Věznění člověka stojí obrovské peníze. Pokud je někdo puštěný dříve z vězení, tak si většinou dává obrovský pozor, aby nic neudělal a nevrátil se zpět. Je to lepší, než když je někdo vězněný až do konce trestu a teprve pak puštěný. Čím déle je kdo ve vězení, tím je na tom hůře později v životě a nemůže se zařadit do života. Český zákonodárce umožňuje podmíněné propuštění z vězení. Trestní zákoník a trestní řád to umožňují. O podmíněném propuštění rozhoduje okresní soud, v jehož obvodu se nachází ta která věznice. Soudci, hodně často rychlokvašky, které nikdy nepoznaly opravdový život, neplatily nájem za kancelář, si však hrají na tvrďáky, dělají se zajímavými. Říkají například často slovo „sice“. Uvedu příklad. „Je sice pravda, že jste dostal osmnáct pochval, že vedení věznice hodnotí vaše chování jako nadstandardní, ale nemohu vás pustit, protože jste byl v minulosti již odsouzen a to k podmíněnému trestu. Nevážil jste si toho a byl jste znovu odsouzen a to k trestu nepodmíněnému. Proto vás nepouštím.“

Jiný soudce, jiná soudkyně zase pouští všechny, co si podají žádost a to bez nařízení veřejného zasedání, takzvaně „od stolu“.

Je možno říci, že rozhodování soudci o žádostech o podmíněné propuštění se neosvědčilo. Tato provomoc by měla být odňata soudům a měla by být dána jednotlivým věznicím, jak je tomu v jiných zemích. V současnosti věznice propuštění výslovně doporučují, soudci je zamítají. Měly by ale opravdu rozhodovat věznice. Tyto věznice by vždy ustanovily komisi, skládající se z vychovatele, psychologa a nějaké osoby, která nepůsobí ve věznici, jako třeba starosta obce, v jejímž katastru je věznice. Tato komise, sestavená ředitelem věznice, by rozhodla. Proč neustále vidíme, jak pracovníci věznice kritizují, že soudci nepouštějí jimi doporučené vězně, kteří se krásně chovají, mají spoustu pochval, pracují. Nyní jeden opravdu odstrašující příklad. Starší pán ve věku nad sedmdesát roků, žádal o podmíněné propuštění z vězení. Nebyl propuštěn a bylo mu řečeno, že je to proto, že nechodí do kroužku němčiny. Jednalo se přitom o hodně nemocného člověka. Ten je rád, když se může schovat někde v koutku a být chvíli sám se svým neštěstím. Myslíte, že má zájem, aby se zase ještě více ztrapňoval mezi dvacetiletými floutky, kteří by se mu smáli, že nic neumí? Zákonodárce, umožnil jsi podmíněné propouštění z vězení, ale soudy, respective soudci, si vymysleli další podmínky, které toto propouštění velice omezují. Někteří soudci podmíněné propuštění úplně odmítají. Jsou věznice, odkud se všichni odsouzení snaží dostat jinam, neboť tyto věznice jsou v obvodu soudu, u kterého se podmíněně nepropouští. Znamená to, že soudci si osvojili zákonodárnou moc a tato samozvaná zákonodárná moc říká: „Podmíněné propuštění z vězení se uděluje jenom velmi málo, téměř nikdy, nejraději nikdy.“ To není správné. Existuje přece dělba mocí ve státě, alespoň by měla existovat. Zákonodárce, rozhodování o podmíněném propuštění z vězení odejmi soudům a přesuň je na věznice. Pracovníci věznice znají toho kterého vězně, vědí, jak se chová a co od něho lze očekávat.

JUDr. Oldřich Ševčík

V Brně dne 29. 12. 2015

sevcik@shibboleth.cz
judr@oldrichsevcik.cz