Stránky na podporu porot Vítejte na mých stránkách Základní informace

Fotografie Tatry 613-4 Nejnovější fotografie Tatry 613-4 Vraťte židovský majetek Jedině poroty Střípky z Las Vegas i odjinud Případ Jiřího Kajínka ve světle porotního soudnictví Poroty nejsou typické jen pro „anglosaský“ systém Právo být souzen porotou Garance práva na porotu v USA, Listina práv v USA a některá další základní práva tam garantovaná Co je mým cílem? Organizace na podporu porot Zbavte se otrocké mentality. Sebedůvěra, sebejistota, disciplína Posilujte svoji víru. Hledejte inspiraci v Bibli Čtěte Bibli, ale kterou? Výběr poroty, voir dire Právo být souzen sobě rovnými Právo být souzen nestrannou porotou, sestávající z nezaujatých porotců Soudci by měli být voleni Obce by měly mít své soudy Jakou kvalifikaci by měli mít čeští soudcové a jakou kvalifikaci ve skutečnosti mají. Porovnání s USA Česká justice, poslední bašta komunistického režimu Česká justice, poslední bašta komunistů Převlečení komunisté, staré struktury, „Mgr.“-ové, rychlokvašky Zastupující místopředsedové Podmíněné propouštění z výkonu trestu odnětí svobody Nevolte do parlamentu sportovce a komedianty Přidělování případů u brněnského krajského soudu mimo pořadí Pryč s rudou justicí Doslov Knihy, které je možno objednat Odkazy na některé moje další internetové stránky.
Tatra
English – www.juries.cz – English
www.poroty.cz

Jedině poroty

Brno

V současné době neexistují v České republice soudní poroty. Zrušil je komunistický režim a dodnes, zhruba dvacet let po sametovém podvodu, je tento stav současnými vládci zachováván. Není třeba zdůrazňovat, že mnoho současných vysoce postavených osob, především v justici, bylo vysoce postaveno i v době komunistické tyranie. Mnoho současných soudců bylo členy komunistické strany. Mnoho současných soudců soudilo i v době komunismu. Mnoho současných soudců soudilo za komunismu a přitom bylo členy komunistické strany. Je to divné. V Německu byli bývalí nacisté po druhé světové válce odstraňováni z veřejných funkcí. Je to přece samozřejmé, že když padne nějaká diktatura, tak její služebníci jsou, alespoň z velké části, když už ne úplně, odstraněni ze státní služby.

Od soudců z dob komunistické tyranie nelze čekat nic dobrého. Aby se udrželi, udělají cokoliv. Jdou cestou nejmenšího odporu. Opisují obžaloby do rozsudků. Soudce by měl být i člověkem, který má určitý charakter, je nutno si ho vážit. Je možné si vážit osoby, která sloužila komunistům a ještě byla členem zločinecké komunistické strany? Samozřejmé v téměř každém demokratickém či vyspělém státě je, že o závažnějších věcech nebo dokonce o všem u soudů rozhodují poroty, nikoliv soudci, jak dnes říkají „samosoudci“.

Zde je normální obraz ze soudní síně v USA:

Obžalovaný je obhajován obhájcem a tento obhájce má právo poté, co je přečtena obžaloba, se k této obžalobě vyjádřit. Žalobce i státní zástupce mají právo takzvaných otevíracích argumentů. Během těchto otevíracích argumentů vysvětlují, co vlastně tvrdí, jaké důkazy budou provádět a podobně. V České republice není zakotveno v žádném předpise, že obhájce obžalovaného má právo odpovědět na přednesenou obžalobu, i když tato obžaloba obsahuje zjevné nepravdy, nepřesnosti, omyly a podobně.

V porotním systému předvolává žalobce svoje svědky, které též i vyslýchá. Až výslech skončí, svědek je podroben výslechu ze strany obhájce. Státní zástupce má pravomoc předvolat svědky k soudu a pokud se nedostaví, nechá je předvést. Nemusí nikomu vysvětlovat, proč toho kterého svědka předvolává.

Obhájce má též pravomoc předvolat svoje svědky. Pokud se tito svědkové nedostaví, má obhájce právo je nechat předvést. Předvolání obhájcem má stejnou váhu jako předvolání soudem či soudcem, státním zástupcem, policií. Během výslechu svědka obhájcem nesmí tohoto obhájce nikdo rušit, vstupovat mu do výslechu. Když obhájce skončí, je svědek povinen odpovídat na dotazy státnímu zástupci, tedy žalobci. V českém soudním systému obhájce nemůže předvolat ani jednoho svědka. Svědka může pouze navrhnout a pokud s tímto návrhem soudce nesouhlasí, tak tohoto svědka nepředvolá a tento svědek vyslechnutý není. Návrh na výslech tohoto svědka se zamítá. Zde je jasně obhajoba znevýhodněna, protože v přípravném řízení státní zástupce vyslechne koho chce. U soudu pak státní zástupce pouze sdělí, že nesouhlasí se čtením výpovědi tohoto svědka a tento svědek je automaticky předvolán k soudu. Výslechy v přípravném řízení provádí většinou policista a ten vyslechne koho chce. Koho vyslechnout nechce, toho nevyslechne. Když případ dospěje do soudního stadia, je ve spise obsažena spousta důkazů v neprospěch obžalovaného. V jeho prospěch tam mnohdy není vůbec nic, neboť policista může všechny návrhy na doplnění vyšetřování zamítnout. U soudu zase obhajoba nemůže nikoho předvolat, jenom navrhovat svědky, kteří jsou často zamítáni.

V České republice výslechy svědků před soudem provádí soudce, po něm státní zástupce a teprve poté obhájce. Obhájce má ztíženou situaci, neboť když na něho přijde řada, tak zákonitě dochází k tomu, že svědek již byl opakovaně vyslechnut policistou v přípravném řízení, pak dlouze soudcem, někdy docela dlouze státním zástupcem a obhájce, když položí otázku, tak je hned soudcem opravován, že tato otázka tady již byla, není k věci, již byla věc vyjasněna a podobně.

Když je ukončeno dokazování, je dán, jak v porotním, tak i v (samo)soudcovském systému, pokyn k závěrečným řečem.

Zde je však zásadní rozdíl. V porotním systému je tu porota, která během hlavního líčení do věci nezasahovala. Po odeznění závěrečných řečí se porota odebere k poradě. Porota nesmí být během porady rušena. Nikdo nesmí do poradní místnosti vstoupit, především pak ne soudce, státní zástupce, obhájce, obžalovaný. Po dostatečné době porota rozhodne: vinen, či nevinen. Svoje rozhodnutí porota nezdůvodňuje a po vynesení verdiktu je rozpuštěna.

V systému jak ho, žel, známe v České republice, rozhoduje zase soudce. Tedy, po doznění závěrečných řečí soudce prostě zase rozhodne, je-li obžalovaný vinen, či nikoliv. Soudce též rozhodne o výši trestu. Je to tedy ta stejná osoba, která vyslýchala svědky, obžalovaného, znalce a dokonce která rozhodovala, které důkazy se budou provádět a které nikoliv.

Je nabíledni, že procento zproštěných obžalovaných je jiné v „samosoudcovském“ systému a jiné v systému porotním. V porotním systému je soudce neutrální, objektivní. Neklade dotazy, stranám nezasahuje do provádění důkazů. Proces je soubojem mezi obhajobou a obžalobou, přičemž porota nestraní nikomu. Pokud jsou důkazy v neprospěch obžalovaného, pak ho uzná vinným. Jsou-li důkazy v jeho prospěch, či pokud je důkazní situace nejasná, jsou pochybnosti a podobně, obžalovaného zprostí. Je tedy jasné z podstaty věci, že množství, či procento obžalovaných, kteří jsou zproštěni obžaloby, je veliké, pohybující se v desítkách procent. Porota je nestranná. Je složena z místních bezúhonných občanů. Nestrannost poroty je mimořádně důležitým faktorem. Aby byla nestrannost poroty zajištěna a aby se strany mohly přesvědčit o tom, že porota nestranná opravdu je, odehrává se před započetím samotného procesu výběr poroty. Při výběru poroty se do soudní místnosti dostavují navržení porotci. Těmto navrženým porotcům mohou klást otázky žalobce a obhájce. Účelem těchto otázek je zjistit, zda navržení porotci nejsou podjatí ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Porotci musí být též vybrání tak, aby nebyli jenom z jedné společenské vrstvy. Obhájce obžalovaného továrníka by asi nerad viděl porotu složenou ze samých propuštěných dělníků, kteří nemají ani podporu, díky jejich bývalému zaměstnavateli, tvrdému vykořisťovateli. Státní zástupce, na druhé straně, by nerad viděl porotu složenou ze samých milionářů, soudící milionáře ze stejného jachtařského klubu.

Naopak, v českém (samo)soudcovském systému je počet zproštěných obžalovaných velice malý, až mizivý. Je to dáno mnoha skutečnostmi. Dojde-li ke zprošťujícímu rozsudku, státní zástupce se téměř vždy odvolá a věc jde k odvolacímu soudu. Odvolací soud nemá pravomoc zproštěného obžalovaného uznat vinným ale může věc vrátit soudu prvního stupně. Pokud se zprošťujícím rozsudkem nesouhlasí, rozsudek zruší a věc vrací soudu prvního stupně. Pokud by však odvolací soud nesouhlasil s rozsudkem, kterým byl obžalovaný uznán vinným, věc soudu prvního stupně vracet nemusí, ale může tento rozsudek sám zrušit a obžalovaného podané obžaloby zprostit. Mnoho soudců mi proto řeklo, že v případě pochybností, v případě, kdy je skutek tak "na hraně" uznávají obžalovaného vinným. Pokud se odvolá, odvolací soud ho "může vždy zprostit sám a mně se věc nevrací." Soudy prvního stupně tedy soudí především tak, aby jim nebyly rušeny rozsudky odvolacími soudy a aby tudíž neměly vrácené případy a s tím spojené nepříjemnosti.

V porotním systému jsou soudci mimořádně zkušení lidé. Neprovádějí sice důkazy a celou dobu jenom mlčky přihlížejí, jsou však za proces zodpovědní. Z tohoto důvodu, pokud shledají cokoliv nepřístojným, snaží se zjednat pořádek, pokud některá ze stran vznese námitku o této námitce rozhodnou. Je tedy zcela pochopitelné, že například v USA musí mít ve většině států soudce alespoň čtyřicet let věku a předchozí praxi v oboru práva alespoň deset let.

Z jiného soudku: při rozhodování o obnově řízení jednoho problematicky odsouzeného muže natočili soudce, jak hovoří o svědcích jako o svoloči. Prostě soudy u nás nemají respekt.

Zatímco stát se soudcem v USA je vyvrcholením kariéry právníka, v České republice je to začátek kariéry. Soudcem se člověk většinou stává tak, že po ukončení právnické fakulty nastoupí u soudu jako takzvaný justiční čekatel, po třech letech složí justiční zkoušky a je soudcem. V mnoho případech tedy, dříve nežli se stane soudcem, nemusí dělat žádnou činnost, kde by se musel sám živit, nemusí ovládat byť i jenom jediný cizí jazyk a nemusí mít řidičský průkaz. Takovýto soudce poté rozhoduje o tom, kolik let ve vězení stráví účastník automobilové nehody, jinak dlouholetý, zkušený řidič. Současný soudní systém v České republice je něco smutného. Je nutno ho změnit a zavést poroty. Soudní systém, kde jsou poroty, je něco úplně jiného. Stát, který má takový systém soudnictví jako Česká republika, musí hodně dohánět. Nespoléhejme na vládu, či na nějaké právní experty, kteří svoje vědomosti získali jako vojenští soudci, prokurátoři a podobní za minulého režimu. Nespoléhejme na politiky a na to, že se "chystá novela". Poroty již existují dokonce i v Rusku a to v tom Rusku, kterému současné poplatné hromadné sdělovací prostředky nasazují psí hlavu. Jejich soudnictví je však již dál než soudnictví naše. Angažujme se v této věci. Nemám zájem o nějaké letité kmety, kteří nám často z televizních obrazovek vysvětlují podstatu věci. Většinou jsou to bývalí členové komunistické strany. Naopak, je mnoho mladých, přemýšlivých lidí, kteří by rádi viděli změnu k lepšímu. Tak stejně je mnoho lidí staršího, či středního věku, kteří nejsou zatíženi totalitním myšlením a dovedou zdravě uvažovat. Vývoj zastavit nelze. Budoucnost patří demokracii. Do demokracie patří volby, politické strany, soukromé vlastnictví, podnikání a tak dále a samozřejmě poroty. Jsme členy Evropské unie. Téměř ve všech členských zemích Evropské unie jsou soudní poroty. Proč Angličan, nebo Francouz, který je obžalován z trestného činu, je postaven před porotu sestavenou z jeho spoluobčanů, zatímco obžalovaný Čech je postaven před takzvaného samosoudce? Jak to, že Angličan, nebo Francouz má naději na spravedlivější proces než Čech? Pouze několik procent obžalovaných v České republice je podané obžaloby zproštěno, uvádí se zhruba tři procenta. Na tuto otázku prostě není odpověď. Je to samozřejmě nespravedlivé. Všichni občané Evropské unie by měli mít zhruba stejná práva. Takzvaný samosoudce v České republice rozhoduje o trestních věcech se sazbou do pěti let. Znamená to tedy, že jeden člověk může někoho odloučit od rodiny, okolního světa, práce, na pět let. V sazbě nad pět let (včetně doživotního trestu) rozhoduje jeden profesionální soudce spolu se dvěma soudci přísedícími. Teoreticky tito dva soudcové přísedící mají stejné hlasovací právo jako profesionální soudce, který v této věci je předsedou senátu. Ve skutečnosti tomu tak není. Profesionální soudce rozhoduje o tom, které soudce přísedící si vybere ke které věci. Pokud mu nějaký soudce přísedící odporuje, tak ho příště nezavolá. Soudci přísedícími jsou z velké části důchodci, kteří si takto, jakožto soudcové přísedící, alespoň trošičku přivydělávají. Nemohou si proto dovolit profesionálnímu soudci odporovat a rozsudek profesionálnímu soudci prostě podepíší, aniž by projevili svůj názor. Kdo se domnívá, že soudcové přísedící jsou zárukou nezávislosti soudu a že senát (předseda senátu, kterým je profesionální soudce, plus dva soudcové přísedící) je jakousi miniporotou, tak se mýlí, protože tomu tak není. Je to škoda. Viděli jste někdy nějaký západní film, kde byla porota? Viděli jste Dvanáct rozhněvaných mužů? Je to něco jiného, že? Poroty bývají zásadně tam, kde je systém s účastí obyvatel na řízení státu. V některých zemích mají občané právo účastnit se řízení své země například formou hlasování v referendu. Většinou to bývá tak: kde jsou referenda, tam bývají i poroty. Ve chvíli, kdy jsem psal tyto řádky, byla absolutní většina lidí v České republice proti umístění jakéhokoliv cizího radaru na našem území. Absolutní většina lidí je proti přítomnosti jakýchkoliv cizích vojsk na našem území. Přesto ale měla současná vládnoucí garnitura tu drzost arogantně názory lidí přehlížet a tento radar na našem území prosazovat, přestože náš současný Velký Bratr o něho, jak se zdá, projevoval zájem jenom do určité míry. V civilizované zemi by názory občanů až tak přehlíženy být neměly. Samozřejmě, tehdejší vládnoucí garnitura chtěla zavést v zemi cizí radar, aniž by dala možnost lidem vyjádřit se v referendu. Prostě jsou to "oni", kteří rozhodnou proti naší vůli, my nemáme možnost se byť i jenom vyjádřit. Později, jak víte, vláda USA přestala mít o umístění radaru v ČR zájem.

V zemi, kde nejsou referenda, též nejsou soudní poroty. V České republice se rozhoduje o nás bez nás. Jeden z příkladů rozhodování o nás bez nás je rozhodování u soudu. U soudů rozhodují takzvaní samosoudci, v některých případech za asistence soudců přísedících, což jsou občané, kteří nejsou profesionální soudci a ti profesionálnímu soudci asistují, přičemž profesionální soudce je předsedou senátu. Pokud se soudci přísedící s předsedou senátu nedohodnou, nemusí je profesionální soudce příště volat. Každý soudce přísedící si to velice rozmyslí, než se s profesionálním soudcem neshodne. Alespoň ve většině případů. Naproti tomu porotci jsou zcela nezávislí, nemusí se s nikým domlouvat, nejsou nikomu odpovědní. Svoje rozhodnutí nezdůvodňují, pouze se dostaví do jednací síně a jednoduše sdělí: "Vinen", "Nevinen", v některých případech však nedospějí k rozhodnutí a musí být rozpuštěni. V tomto případě musí státní zástupce podat znovu obžalobu, je sestavena nová porota, vše začíná znovu. V praxi však, dojde-li k patové situaci, státní zástupce obžalobu většinou znovu nepodá.

V České republice je soudnictví zcela v rukou profesionálních soudců. Ti rozhodují o všem. Rozhodují o tom, koho vyslechnou. Rozhodují o tom, jaké otázky mu položí. Rozhodují o tom, jaké provedou důkazy. Rozhodují o tom, jaké otázky zamítnou obhajobě a státnímu zástupci. Po skončení dokazování rozhodnou o věci. Snad jediná dobrá věc, která zůstala u českých soudů, je možnost závěrečné řeči, ve které obhájce může mluvit, hodnotit důkazy, poukazovat na polehčující okolnosti a podobně. Avšak i závěrečná řeč bývá zlehčována. Nedávno jsem pronášel ve velmi závažné věci závěrečnou řeč. Tuto závěrečnou řeč jsem měl velice pečlivě připravenou. Po chvíli jsem si všiml, že soudce začal kroutit hlavou a ptal se mě, jak chci ještě dlouho hovořit. Sdělil mi, že to, co dělám, je hodnocení důkazní situace a že toto není třeba, neboť soud ví, jaká je důkazní situace. Žádal jsem ho, aby mě nevyrušoval během závěrečné řeči, kterou jsem měl opravdu velice pečlivě připravenou a chtěl jsem se soustředit. Mimochodem, tento soudce se ke mně choval během hlavního líčení velice nepřátelsky a když jsem se pokoušel klást otázky, tak mi moji práci velice ztěžoval a skákal mi do řeči. Je jasné, že jsem naplánované otázky stejně položil, ale tak by to být nemělo. Pokud kladu otázky, tak to má určitý důvod. Je velice těžké se soustředit a přitom čelit otázkám soudce typu: "Jaký má tato otázka smysl?", "Nemohl byste tu otázku položit stručněji?" a podobně. Ve vyspělejších zemích jsem takovéto chování opravdu nezaznamenal.

V porotním systému je též vyloučeno, že soudce je podjatý ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného, obhájce, státního zástupce. Pokud je například obhájce nesympatický soudci, pak je to úplně jedno, neboť rozhoduje porota. Pokud porota rozhodne k nelibosti soudce (a to je při zproštění často), je to jejím členům úplně jedno, neboť jsou poté rozpuštěni, jdou domů a se soudcem již nepřicházejí do styku. Do služby v porotě jsou poté opět povolání až třeba za několik let, desítek let, nebo nikdy. S tím však nemá soudce nic společného.

Argumentem proti porotám je, že poroty nepatří do "kontinentálního" práva, ale jsou součástí "anglosaského" soudního systému. Toto prostě není pravda. Poroty byly součástí soudního systému stařičkého Rakouska-Uherska a byly pochopitelně převzaty i první republikou.

Je možno říci, že například Karla Havlíčka Borovského zachránilo před vězením, že byl souzen porotou. Havlíček se totiž dopouštěl různých "protistátních" řečí a byl za to postaven před kutnohorský soud. Ryze česká porota ho však obžaloby zprostila. Měl štěstí, že v té době existovaly poroty. Dovedete si představit, co by se stalo, kdyby ho soudila jistá soudkyně, coby takzvaná samosoudkyně, která v době komunistického režimu odsoudila hospodského za brblání proti komunistům do věznice? (Nedala mu podmínku nebo něco podobného, ale rovnou ho poslala za mříže.) Jak by asi dopadl Havlíček, kdyby ho soudila nikoliv porota, ale jenom jedna dobrá, loajální dušička? Ne, Havlíčka zachránila porota. V mnoha dalších evropských zemích, které s anglosaským právem nemají nic společného, jsou poroty.

Jak jsem již uvedl výše, v České republice jsou soudy výhradně v rukou soudců. Obhájce nemůže předvolat byť jen jediného svědka. Občan je i tímto faktem vychováván k pocitu bezmoci, k pocitu, že o něm rozhoduje někdo jiný. Naproti tomu, je-li občan povolán sloužit v porotě, znamená to, že jeho názor má váhu, že jeho slovo se počítá. V USA například považují právo být souzen porotou za jedno ze svých základních práv. Je-li porotou nějak rozhodnuto, toto rozhodnutí není nijak zpochybňováno a je prostě respektováno. Právo být souzen porotou je též vykládáno jako právo být souzen porotou, složenou z občanů rovných obžalovanému. V případě občanskoprávního sporu by měli být porotci zhruba ze stejné společenské vrstvy, jako účastníci sporu. Viděli jste někdy hlavní líčení prováděné samosoudcem, kdy je souzený někdo hodně nemajetný? Viděli jste někdy soud s příslušníkem nějaké menšiny?

Je pravdou, že v České republice existuje dvouinstanční soudnictví, to znamená že každý rozsudek je možné napadnout odvoláním. Běžte se někdy podívat na veřejné zasedání o odvolání. Toto veřejné zasedání trvá většinou několik minut, přičemž obžalovaný bývá žádán, aby již déle nemluvil, neboť je vše již odvolacímu soudu známo. Pokud obhájce přednáší odvolání o trošičku déle než velice krátce, je upozorňován, že tato fakta jsou již soudu známa a podobně. Poté bývá veřejné zasedání přerušeno k velice krátké poradě (rozhodují tři profesionální soudci) a odvolání (pokud ho podal obžalovaný) bývá zamítnuto.

Poněkud lepší situace je u veřejného zasedání, pokud probíhá u některého vrchního soudu. Vrchní soudy rozhodují o odvolání proti rozsudkům krajských soudů, jakožto soudů prvního stupně. Zde trvá veřejné zasedání i celý den, někdy několik dní. Strany jsou vyslechnuty, mohou se vyjádřit, nikdo se stále nedívá na hodinky. Ve větší míře je v případě odvolání obžalovaného tomuto odvolání vyhověno a věc je například vrácena zpět soudu krajskému.

Jak vyplývá z věci samé, porotní soudnictví je důstojnější, spravedlivější, objektivnější. Pokud chceme, aby naše celá společnost šla dopředu, musíme bojovat za obnovení porot. Je samozřejmé, že staré struktury by byly vždycky proti. Je to něco, co neznají, odporuje to jejich chápání světa, ve kterém rozhoduje někdo důležitý, někdo, kdo má nějakou posici, místo, razítko. Je tedy jasné, že staré struktury jsou proti. Nebo spíše, jak jsem napsal výše, byly by proti, neboť poroty se zatím ještě vůbec neprojednávají. Jeden z důvodů, proč by staré struktury byly proti, je fakt, že neovládají žádné cizí jazyky, takže by si o porotách nemohly ani nic přečíst i kdyby nakrásně chtěly. Pokud vím, v českém jazyce zatím nějaká obsáhlejší díla zabývající se problematikou porot nevyšla. Zájemce o problematiku porot proto musí sáhnout po cizojazyčné literatuře, nebo se obrátit k internetu. Jenomže znáte mnoho starostrukturníků, kteří válejí anglicky, španělsky, italsky, německy ... ? Já tedy ne.

Aby mohly jednou v naší zemi poroty existovat, je nutno pro to něco udělat. Jsou tu celé nové generace, které se dívají na televizi a vidí západní proces, vidí, jak probíhá soudní jednání na Západě. Tito lidé nejsou zatíženi vysedáváním na komunistických schůzích. Ovládají cizí jazyky. Mají za sebou pobyty v zahraničí. Nějaké falešné autority, které nám denně servírují hromadné sdělovací prostředky, je již neoklamou.

Toto moje pojednání má sloužit k tomu, aby vůbec někdo někde něco četl o porotách. Tato problematika musí být nějak veřejnosti presentována, jinak se o ní nikdo nic nedozví. Je mi jasné, že hromadné sdělovací prostředky mi možnost tuto debatu otevřít nedají. Doufám však, že za pomoci internetu, publikací vydaných vlastním nákladem a podobně, přece jenom pár příznivců oslovím. Ještě jednou zdůrazňuji, poroty jsou již i v Rusku.

Nyní se krátce zmíním o problematice porot v USA. Tam je právo na soudní projednání věci před porotou garantováno ústavou a toto právo nikdy nikdo nezpochybnil. Je též však pravdou, že ani v USA není vše ideální a i tam bývá někdy právo na soudní projednání před porotou vykládáno všelijak a to pro stojícího před soudem nevýhodně.

V ústavě USA je garantováno právo na projednání před porotou ve věcech občanskoprávních a ve věcech trestních. Není tedy možné zpochybnit právo občana obžalovaného z vraždy, aby o jeho vině či nevině rozhodla porota. Dále nikdo nezpochybňuje, aby v ryzí občanskoprávní věci rozhodla porota. Uvedu příklad: kupující koupí auto od prodávajícího, toto auto má vady. Kupující požádá prodávajícího o vrácení peněz a celkově odstupuje od smlouvy. Prodávající nesouhlasí. Kupující podá žalobu a u soudu o tomto sporu rozhodne porota. Jinak je tomu, žel, u právních odvětví, která nejsou ryze občanským právem, ale právem patřícím do nějakého pododvětví občanského práva. Jedná se například o spory patřící do práva rodinného. Při sporech komu budou svěřeny děti je to stejné, jako v postkomunistické České republice. Rozhodují soudci, samotní soudci, ne porota.

Dalším polem, ze kterého byly v USA vyšachovány poroty, jsou dopravní přestupky. Pokud jedete v USA rychle, způsobíte nehodu, vjedete do zákazu vjezdu a podobně, jdete před soud. Samozřejmě, to je správné. Pokud ale nespácháte zase až něco tak závažného, jdete před jednoho soudce, nikoliv před porotu. Samozřejmě, osoba obžalovaná ze zabití při řízení vozidla jde před porotu. Mám teď na mysli takové ty menší problémy, jako rychlost řízení a podobně. V USA jsou totiž zřízeny takzvané dopravní soudy a to jsou soudy jak je známe z České republiky. Žádná porota, arogantní soudci, málo zproštění, většinou vinen, vinen. Pochopitelně i tyto dopravní soudy jsou mnohem slušnější a objektivnější než průměrné soudy v ČR. Dopravní soud v USA má ve většině států pravomoc poslat do vězení až do doby půl roku. Dopravní soudy proto běžné odsuzují k peněžitému trestu, udělení trestných bodů, obecně prospěšným pracím ale i k trestu odnětí svobody i když velice krátkého trvání, například jednoho měsíce. Samozřejmě, že se zde jedná o porušení tamní ústavy, neboť ta garantuje všem, kdo jsou obžalováni za trestný čin, právo na projednání věci před porotou. Jednotlivé zákonodárné sbory jednotlivých států USA však zde okleštily federální ústavu a to tím, že zavedly pojem přestupků a dopravní soudy prohlásily za soudy nikoliv trestní, ale dopravní. Co to však je, jsem-li před soudem a hrozí mi vězení? O jaký soud se jedná? Zajisté se jedná o soud trestní, ať již je nazván jak chceme. Je přece zcela jasné, že pokud jsem řidič z povolání a jsem odsouzen za spornou dopravní nehodu ke čtyřem měsícům vězení a ke ztrátě řidičského oprávnění na dobu deseti let, mám za to, že se jedná o trest mimořádně krutý a devastující. Tento trest mi znemožní se živit, zbaví mě možnosti splácet (dům, auto, které potřebuji na dojíždění do práce, garáž, kterou potřebuji na parkování auta, kterým jezdím do práce), platit (pojistku na auto, kterým jezdím do práce, zdravotní pojištění, abych mohl pracovat.) Nemohu platit další a další platby. Myslím, že zda budu takto postižen, by neměl rozhodnout jeden soudce, ale porota. Zakládající Otcové USA totiž ústavou, kterou sepsali, zajistili obyvatelstvu právo na projednání věci před porotou a tak to též i mysleli, bez nějakých kliček, kterými jsou trestní soudy označovány za netrestní, jenom proto, že projednávají dopravní problematiku.

V České republice, jak jsem již uvedl, je soudnictví založeno výhradně na soudcích. Mnozí z nich například nemají řidičský průkaz a soudí dopravní nehody. Jsou soudci, kteří získali řidičský průkaz, ale aby opravdu začali řídit, k tomu nikdy nedošli. Jsou soudci odvolacího soudu, kteří rozhodují o odvolání obžalovaného, který se dostal do dopravní nehody a též nemají řidičský průkaz. Jak již uvedeno, o odvolání vždy rozhodují tři soudci z povolání. Tito tři soudci tvoří takzvaný senát. Viděl jsem už i senát, kde ani jeden z jeho členů nemá řidičský průkaz.

Nyní jsem uvedl odstrašující příklady, proč by nemělo existovat takzvané (samo)soudcovské rozhodování, ale výhradně rozhodování před porotou. V USA toto právo nikdo nezpochybňuje v trestním právu a to konkrétně u závažnějších věcí. Byla však zavedena určitá praxe, že méně závažné trestné činy projednává a odsuzuje jeden soudce, tak jako u nás. Zatím, doufám. V USA může ve většině států jeden soudce poslat do vězení obžalovaného maximálně na půl roku. Je to protiústavní. Samozřejmě. Být půl roku ve vězení, to je velký zásah do života člověka. Některé státy však i v těchto případech zajišťují právo obžalovaného na projednání věci před porotou a to tím, že toto právo zakotví do státní ústavy příslušného státu nebo alespoň toto právo zakotví formou zákona. Ústava příslušného státu poté říká, že občan má právo na projednání před porotou i u trestného činu, kde je malá sazba. Samozřejmě, nemělo by to tak být, neboť skvělí Zakládající Otcové USA nikde v ústavě nenapsali, že před porotou jsou projednávány pouze závažné trestné činy. Je to ale chvályhodná snaha zákonodárců zákonodárných sborů jednotlivých států USA poskytnout lidu ta práva, která mu již stejně náleží ale o která je připravují soudy, soudci, nejvyšší soudy jednotlivých států, včetně nejvyššího soudu celé federace.

Každý, kdo stojí před soudem v nějaké nezáviděníhodné situaci (tedy jako obžalovaný), doufá, že se dočká spravedlnosti od poroty. Porota rozhoduje o tom, je-li obžalovaný vinen, či nikoliv. Rozhodne-li porota, že obžalovaného shledává vinným, soudce vynese trest. Jenom u hrdelních trestných činů stanoví trest opět porota. O procedurálních otázkách rozhoduje soudce. Někdy se stane, že je problematické, zda nějaká otázka je procedurální, nebo nikoliv. V takové chvíli obžalovaný a jeho obhájce vždy tvrdí, že se nejedná o procedurální otázku, ale o rozhodování ve věci samé a žádají, aby o věci rozhodla porota, nikoliv jeden soudce.

"Vaše Ctihodnosti, nechci abyste rozhodoval, nejedná se totiž o procedurální otázku, ale o otázku ve věci samé, chci aby rozhodla porota. "

"Proč, pane XY, myslíte si, že bych rozhodl nějak nespravedlivě?"

"Ne, Vaše Ctihodnosti, prostě trváme na tom, aby rozhodla porota." Kolikráte jenom tento dialog zazněl v některé jednací síni v USA? (Samozřejmě se jedná o řečnickou otázku a odpověď na ni je tato: nesčetněkrát, mnohokrát.)

Když jsem žil jednu dobu na Hlubokém Jihu USA, tak jsem se seznámil s jedním případem. Do soudní síně soudce přezdívaného Maximum Joe přivedli muže obžalovaného z prodeje drog. Maximum Joe měl přezdívku takovou jakou měl proto, že každému odsouzenému dával maximální tresty. Při usilování o znovuzvolení se nechával slyšet, že bude vždy tvrdý na zločince, že zahodí klíč od vězení a podobně. Obžalovaný nikdy v životě drogy předtím neprodával. Byl zcela bezúhonný. Dostal se do tíživé životní situace a vypůjčil si peníze od lichvářů. Ti mu počítali strašný úrok. Prodal dům. Prodal auto. Stále dlužil lichvářům. Ti mu dali na vybranou. Prodáš pro nás jednu dávku drog a my ti počkáme. Muž vzal drogy a okamžitě byl chycen policií. Policii vše doznal a upřímně všeho litoval. Spolupracoval a vysvětlil, jak to bylo. Byl přesto obžalován a byl ve vysoké sazbě, snad do patnácti, dvaceti let. Maximální Joe se mu v jednací síni smál a říkal mu, že už se těší, až mu dá velkou paletu. Maximum Joe též poučil porotu, aby nepřihlížela k okolnostem, za jakých se obžalovaný rozhodl prodat drogy. To zváží až on, Maximum Joe, při ukládání trestu. Obhajoba předvolala svoje svědky. Obžaloba předvolala svoje svědky. Proběhly závěrečné řeči. Maximum Joe poučil porotu, že vina je jasná, ať moc dlouho nerozmýšlí, ať nepřihlížejí k motivaci a tak dále. Porota se vrátila z porady a oznámila M. J.-ovi: "Not guilty." Tedy nevinen, na naše poměry zproštěn obžaloby. M. J. se rozčílil, porotě sprostě nadával. Řekl, že horší porotu v životě neviděl. Tvrdil, že vyhlásí tento proces jakožto zmateční a nechá obžalovaného postavit před jinou porotu. Uvedl též, že obžalovaný zůstane ve vazbě do doby než...

Pravdou však zůstalo, že ubohý muž byl asi za hodinu propuštěn z vazby. Sebral se a odjel na druhý konec USA (nebo snad prostě do jiného státu) neboť už fakt, že stál před soudem, pro něho byl obrovským ponaučením. Již nikdy nic nepáchal, dřel, aby splatil svoje dluhy a aby prostě dál přežil.

Obžalovaný, který je zproštěný porotou, je zproštěn natrvalo. Není možné, aby se stání zástupce odvolal a věc se vrátila. Porota je totiž po vynesení svého rozhodnutí rozpuštěna. Velice důležitou věcí je, že porota svoje rozhodnutí neodůvodňuje. Nemůže tedy dojít k tomu, jak se děje u nás, že zproštěný obžalovaný je znovu a znovu postaven před soud prvního stupně a to z rozhodnutí odvolacího soudu, který soudu prvního stupně věc vrací tak dlouho, dokud soud prvního stupně neuzná obžalovaného vinným.

Závěrem chci uvést, že jsem stoprocentním zastáncem porotního systému a neporotní systém bezvýhradně odsuzuji. Jsem si vědom, že těchto několik řádků zdaleka celou věc nevystihuje a nepopisuje. Jedná se jenom o jakýsi úvod do úvodu problematiky porot. Je mi jasné, že poroty v naší zemi nebudou obnoveny letos. Je však třeba začít s osvětou, aby již předtím, než odejdou staré struktury, kterým by se poroty určitě nehodily, byl lid obeznámen s touto neodmyslitelnou součástí života v demokratickém světě. Nemusím zdůrazňovat, že vítám jakoukoliv pomoc ze strany příznivců porotního systému.

JUDr. Oldřich Ševčík

V Brně dne 18. června 2015

sevcik@shibboleth.cz
judr@oldrichsevcik.cz