Stránky na podporu porot Vítejte na mých stránkách Základní informace

Fotografie Tatry 613-4 Nejnovější fotografie Tatry 613-4 Vraťte židovský majetek Jedině poroty Střípky z Las Vegas i odjinud Případ Jiřího Kajínka ve světle porotního soudnictví Poroty nejsou typické jen pro „anglosaský“ systém Právo být souzen porotou Garance práva na porotu v USA, Listina práv v USA a některá další základní práva tam garantovaná Co je mým cílem? Organizace na podporu porot Zbavte se otrocké mentality. Sebedůvěra, sebejistota, disciplína Posilujte svoji víru. Hledejte inspiraci v Bibli Čtěte Bibli, ale kterou? Výběr poroty, voir dire Právo být souzen sobě rovnými Právo být souzen nestrannou porotou, sestávající z nezaujatých porotců Soudci by měli být voleni Obce by měly mít své soudy Jakou kvalifikaci by měli mít čeští soudcové a jakou kvalifikaci ve skutečnosti mají. Porovnání s USA Česká justice, poslední bašta komunistického režimu Česká justice, poslední bašta komunistů Převlečení komunisté, staré struktury, „Mgr.“-ové, rychlokvašky Zastupující místopředsedové Podmíněné propouštění z výkonu trestu odnětí svobody Nevolte do parlamentu sportovce a komedianty Přidělování případů u brněnského krajského soudu mimo pořadí Pryč s rudou justicí Doslov Knihy, které je možno objednat Odkazy na některé moje další internetové stránky.
Tatra
English – www.juries.cz – English
www.poroty.cz

Převlečení komunisté, staré struktury, „Mgr.“-ové, rychlokvašky

Brno

V předchozích kapitolách jsem se částečně zmínil o tom, jak je česká justice pozůstatkem z doby bolševismu a jak je tato justice plná převlečených komunistů, komunistických funkcionářů, starých struktur, bývalých komunistických soudců, dělnických kádrů. To nebudu opakovat stále dokola, i ve článcích, které se tohoto „jevu“ (?) týkají, jsem se pokoušel být stručný. Nikoho jsem nejmenoval, neopakoval pořád dokola známé kauzy, známých komunistů, kteří působí v justici. Mnoho těchto starých komunistů již odešlo přirozenou cestou. Odešli spokojeně do důchodu. Jestli už i zemřeli, to nevím, nikdy jsem se o to nezajímal, se žádným takovým jsem nemluvil. Nevolám jim. Nutno uznat, oni mně také ne. Většinou jsem je zapoměl, zapoměl jsem jejich jména. Sem tam se ale stane, že některého z nich potkám, pak zajisté nepřecházím na druhou stranu ulice, nemám žádné poznámky, jenom si jdu dále za svým. S bývalým komunistou se samozřejmě nezdravím, nepřeji mu dobrý den. On mi také nepřál dobrý den, když jsem vyrůstal v bolševismu a otec mé matky byl na Mírově jako politický vězeň. Můj děda ale nebyl nějaký signatář nějakého cáru papíru, co podepsali nějací bývalí komunisté. Opravdu organizoval v padesátých letech odboj proti bolševikovi a organizoval přechody přes hranice. Měl k tomu celou síť, pracovali pro něho profesionální převaděči. Znám je jenom z vyprávění. Jeden se jmenoval Horst. Jak dál? Nijak. Prostě „Horst“. Nechal si říkat křestním jménem, protože byl mladý. Když se ho ptali, jak se jmenuje dál, tak říkal emigrantům: „Co dál, Horst.“ Ptali se ho, jak mu mají říkat, přece si nemohou dovolit mu říkat „Horste“. Měli by mu přece říkat „pane Tak a tak.“ Na to Horst odpověděl, že není žádný pán, že mu mají říkat maximálně Horste, ale spíše nijak, že s ním nemusí mluvit vůbec, že je prostě převede a pak si půjde každý po svém. Druhý převaděč, kterého znám také jenom z vyprávění, se zase jmenoval Kluge. Byl hodně starý. Převaděči si nechávali dobře zaplatit, chtěli dolary. Hodně dolarů. Vím, že když na ně jednou začal střílet esembák, tak ten esembák zůstal sám ležet na zemi a celá skupina emigrantů přešla přes hranici až do Německa. (Pohraniční stráž tehdy ještě neexistovala.) Tam se přihlásili v první vesnici na obecním úřadě a starosta zavolal Američany a ti pak emigranty vyslýchali a dali je do lágru.

To jsem se trošičku odchýlil od tématu. Každopádně, s bývalým komunistou mě nic nepojí. Když on odsuzoval chudáky za to, že „něco řekli“, tak já jsem žil v USA a sloužil v US Army. Čím se můžeš pochlubit ty, bývalý komunisto?

Dobře, to je vše jasné, ale co ti noví, co přišli do justice až po roce 1989? Jsou vynikající? Sloužili deset let jako obhájci lidských práv? Studovali na Harvardu? Absolvovali postgraduální studium na Sorboně? Jsou to bibličtí učenci? Než přišli do justice, vlastnili velkou advokátní kancelář, která měla mnoho klientů, kterým výrazně pomohli? Ovládají cizí jazyky? Jsou vůbec něčím pozoruhodní? Na to nebudu odpovídat a požádám laskavého čtenáře, aby si odpověděl sám. Dobře, tak to vezmeme takhle. Asi se zhodneme na jednom. Titulem právníka je doktor práv. Přesně doktor obojího práva, latinsky iuris utriusque doctor, ve zkratce JUDr. Vždy, od nepaměti, maminky, tatínkové, babičky a dědečkové chtěli mít „doktora“. Přestože už i dříve existovaly další, nižší tituly udělované právníkům, jako například JUC., promovaný právník, absolvent právnické fakulty, tak tyto jakési podřadné tituly nikdo nechtěl a rodina se ptala:“Tak kdy z tebe bude doktor?“ Když si nakonec synátor, dcera, udělal, udělala rigorózní zkoušky, rodiče a prarodiče byli šťastní. Nyní se absolventům právnických fakult uděluje titul magistr, ve zkratce Mgr. Pokud má někdo vynikající prospěch a napíše vynikající diplomovou práci, tak dostane JUDr. Většina ale dostane jenom Mgr. a pokud kdo chce být JUDr., tak se musí přihlásit k rigoróznímu řízení, které sestává z napsání rigorózní práce, dále z ohhajoby této práce a ze složení zkoušky. Pak je kandidát, do té doby magistr, slavnostně promován na doktora práv. Proběhne takzvaná promoce. Na té je absolventovi udělen titul doktora práv, přesně doktora obojího práva. Koná se krásná, důstojná ceremonie se všemi akademickými taláry, hodnostáři, je slyšet oslovení „Vaše Magnificence“, „Spectabilis“, „Honorabilis“. Potom musí automaticky následovat promoční hostina v nějaké lepší restauraci. Lidé se většinou pěkně oblečou, pánové obleky, dámy kostýmy, sukně, ne rifle a trička, br. V mých očích je titulem právníka doktor. Jsou nově přijímaní soudcové doktoři práv? Podívejte se na nějaký seznam soudců a zjistíte, že moc ne. Určitě ne všichni. Neznám přesné číslo. Nikdy jsem to nepočítal. Mohu vám ale říci jedno, že velké procento nových soudců jsou magistři. Jak to? To nemají ani tu ctižádostivost dosáhnout pravý právnický titul? Nejsou ochotni pro sebe udělat ani to nejmenší? Nejde jim ani o vlastní prestiž, když už jim to stát dovoluje a získání doktorské hodnosti není předpokladem pro výkon soudcovské funkce? Já jsem se na rigorózní zkoušky připravoval několik let. Psal jsem práci. Hledal podklady, především v angličtině. Co musí vlastně dnes dokázat osoba, která chce být soudcem? Takže: maturita, právnická fakulta, tři roky takzvaný justiční čekatel u soudu, justiční zkoužky a je nový soudce. To je vše. Rychlokvaška může poslat člověka třeba na deset let do vězení. Může vzít někoho do vazby. Může někoho opakovaně nepropustit z vazby. Může někoho podmíněně nepropustit po půlce z vězení za dobré chování. Přitom nemá ani to minimum, doktorát. Nechápu, proč se všem rychlokvašeným magistrům říká „pane doktore“? To jsem před tím, než jsem přišel do styku s českou justicí neviděl. Inženýrovi se říká „pane inženýre“, lékárníkovi, pokud je magistr „pane magistře“, ale magistrům u soudu téměř vždy „pane doktore“. Proč? Zažil jsem jenom pár, velmi málo soudů, kde říkají správně „pan magistr Nováček“, „paní magistra Nováčková“, ale většinou ne. Většinou vás opraví, navíc docela arogantně. Řeknete správně, že věc má přidělenou například „pan magistr Novák“ a zapisovatelka vás opraví „pan doktor Novák“. Mgr.-ové, dostali jste se docela lehce k soudu, jako velmi mladí, vyděláváte velké peníze, můžete poslat kde koho do vězení ale doktorát nemáte, tak proč si necháte říkat „pane doktore“, když nejste? Máte zapisovatelku opravit, požádat ji, aby vám během hlavního líčení neříkala pořád „pane doktore“.

Soudce je veřejný činitel, něco jako poslanec, senátor, radní, starosta. Měl by být vybraný z těch, co se nějak osvědčili, něco dokázali. Měl by být volený, alespoň u místních soudů. K soudu nejvyššímu, ústavnímu a podobně, bude asi vždy soudce jmenovat president a bude je schvalovat senát. Místní soudci by ale měli vycházet z vůle místních lidí a měli by být především místní. Aby se někdo mohl stát soudcem, tak by měl napřed předvést, že něco umí. Že se dokáže o sebe postarat. Že dokáže třeba jako advokát zaplatit nájemné. Soudce by také měl umět pár jazyků, aby měl nějaký přehled. Bez znalosti jazyků prostě nemůžete mít žádný přehled. Je něco jiného, jestli jste odkázaní jenom na českou televizi, o těch komerčních ani nemluvím anebo jestli sledujete západní tisk, televizi a hlavně internet. Neříkám, že vím hodně, ale něco vím, alespoň o tom, jak by měl pracovat soudní systém, jak by měly fungovat poroty. Tyto znalosti jsem načerpal jedině v USA a z informací na internetu, které jsou samozřejmě jenom v cizích jazycích. Na internetu se již dnes dokonce najdou i jakési články o soudních porotách v češtině, ale to je slabé, moc málo, málo informací. Takže, rychlokvašky by měly chvíli něco dělat, sbírat zkušenosti, znalosti, naučit se řídit automobil, než někoho odsoudí za havárii v silniční dopravě k přísnému trestu. Musím se ale vrátit zpět k magistrům. Pokud je rychlokvaška, která nemá ani složené rigorózní zkoušky a nemá tedy ani doktorát, tak to ani není rychlokvaška, ale superrychlokvaška. Tato rychlokvaška je prostě jenom narychlo vyškolená, aby měla jenom ty nejzákladnější předpoklady k souzení a jde soudit. Ještě, že tento systém nepronikl i do ostatních větví státní moci. Ještě že nezrušili volby a nejsou rychlokvašení poslanci, senátoři, starostové. Mohli totiž vzít nějaké abosolventy škol, dát je někam jako třeba „městské čekatele“ a po pár letech je poslat třeba někam na radnici dělat nějakého zastupitele. Je to někdy smutné, číst rozsudky. Ať jsou to rozsudky, které napsala rychlokvaška, nebo stará struktura, bývalý komunista nebo dokonce bývalý komunista, co soudil i za bolševika. Je to něco smutného ne vždy, ne ve všech případech, ale hodně. Proč alespoň neudělají rychlokvaškám a starým strukturám nějaké školení. V jednom rozsudku jsem například našel několik setkrát slovo „kdy“. Uvedu příklad: „Obžalovaní se dohodli na dělbě úkolů, kdy první nacházel vhodné oběti, druhý s nimi uzavíral smlouvy, kdy vždy žádal aby .....kdy druhý navázal kontakt s ......kdy po uzavření smlouvy s bankou obžalovaný XY oslovil XX, kdy ho žádal, aby...“ Slovo „kdy“ je totiž opisováno z usnesení o zahájení trestního stíhání, které píší většinou policisté, kteří mají opravdu malou slovní zásobu a malý přehled. Policisté ale nejsou jako, že vysokoškolsky vzdělaní lidé, dnes mají většinou titul bakalář, ve zkratce Bc., neboli „bakoš“. Co se týče výrazu „antedatovat“ tak to jsem ještě ani jednou u soudu neslyšel správně. Soudci vždy říkají „antidatovat“ i když samozřejmě takovéto slovo neexistuje. Antedatovat znamená uvést dřívější datum, než jaké ve skutečnosti je. Antidatovat neznamená nic, anti je proti, takže protidatovat? Rychlokvašky, až zase budete psát nějaký rozsudek a posílat někoho na dlouho do vězení, tak to s někým proberte. Nepište ale „antidatovat“.

Co je ale opravdu strašné je to, že rychlokvašky si většinou nejenom, že nedělají rigorózní zkoušky, aby na sobě alespoň trošičku zapracovaly, ale nemají zájem ani pracovat na svém zevnějšku, aby aspoň trochu dobře vypadaly (ty rychlokvašky). Taková správná rychlokvaška se tím nejrychlejším možným způsobem, nejkratší možnou cestou, stane soudcem, aniž by si udělala byť i jenom třeba rigorózní zkoušky. Co se týče ale výzoru, oblékání, to je to samé. Taková rychlokvaška je oblečená tak, že snad hůř už oblečená být nemůže. Rychlokvaška na sobě nemá snad jedinou věc, která by měla něco společného se slovem „móda“, „styl“, „trend“. Nemá nic, jakoby „navíc“. To platí především v létě. Jak začne trochu léto, rychlokvaška chodí v šortkách k soudu, bez ponožek, v sandálech, takže jsou vidět rychlokvaščiny prsty u nohou. Rychlokvaška má na sobě šortky, ale některá rychlokvaška už nemá ani šortky, spíše se jedná o kraťasy, či dokonce trenýrky. Další oděv rychlokvašky je tvořen tričkem, mikinou a -to je vše. Takže rychlokvaška na sobě má: trenýrky, šortky, sandály, tričko. To je všechno. Prostě to nejzákladnější, co může mít. Co musí mít. Méně už mít by nebylo možné. Ptal jsem se jedné rychlokvašky, proč chodí polonahá a rychlokvaška mi řekla, že proto, že je teplo. Od malička mi bylo velmi protivné se dívat ne polooblečené muže, u žen mi to tak nevadilo. Ženy přece jenom vypadají estetičtěji i v sandálech, nebo v šortkách. Je to prostě jemnější pohlaví. Ale dívat se na muže s holýma nohama je mi přímo odporné. Když je trošku chladněji, tak je to o něco lepší, ale ne o moc. To vídáme riflaře, svetraře, mikináře. Ptal jsem se jednoho rychlokvašky v riflích a ve svetru, proč je tak oblečený a on mi řekl, že ten den „nesoudí“. Viděl jsem dalšího rychlokvašku, který šel do práce (k soudu) v riflích a v bundě a sebou si nesl oblek, který na sebe dal, než šel do jednací síně. Proč? Oblek se přece nosí i když „nesoudím“, třeba i po ulici. To mně připomělo, když jsem byl v Las Vegas, že někteří zaměstnanci casín, takoví ti dohlížeči v casínech, si sundávali kravaty, okamžitě, jak jim padla. To dělali ale jenom rodiláci z USA. Latinoameričané a Evropané to nedělali. Například Argentinec, když mu padla, tak zůstal v obleku, včetně kravaty. „Američan“ to jest tedy obyvatel USA, si sundal kravatu, rozepl košili, dal límec košile na sako. Soudní rychlokvašky zase necítí potřebu být ani trošku jakž takž oblečeny. V poledne vídám celé skupinky rychlokvašek, které jsou všechny stejné. V takové skupince je třeba tak pět rychlokvašek. Jejich oblečení je zcela jednotné. Rifle, mikina. Pokud je chladněji, tak na té vší nádheře je ještě levná bunda do pasu. Ještě jsem neviděl rychlokvašku v kabátě. Jak to? Nemá to povolené? Asi ne. Vždyť má tak málo peněz, že musí podávat žaloby na stát a domáhat se nevím kolikátých platů. Však to chudák daňový poplatník vše zaplatí. Toto prostě není ono. Takhle by to prostě být nemělo. Soudcem by se neměl stát nikdo na začátku své pracovní kariéry. Než se kdokoliv stane soudcem, tak by měl něco dokázat, udělat si rigorózní zkoušky, párkrát si zaplatit kancelář, koupit si nějaké oblečení, auto. Spousta rychlokvašek nemá vůbec řidičský průkaz, nebo neumí řídit. Hlavně, že pak rozhoduje takový rychlokvašný mgr. o osudu nějakého chudáka, co měl havárii v autě. Jak to taková rychlokvaška posoudí, když sama neřídí? Velké množství rychlokvašek si již dnes ani nebere do jednací síně kravatu. Hodně rychlokvašek není při jednání u soudu, v jednací síni, kde se rozhoduje o případném vězení pro někoho, oholených. To nemá cenu. Škoda mluvit. Mám nápad. Každý voják nosí v tornistře maršálskou hůl. Takový mgr. může začít do hloubky studovat problematiku porotního soudnictví, může se vzdělávat, studovat jazyky. Může hledat informace na internetu, diskutovat. Později může napsat několikasetstránkovou práci, kterou použije jako rigorózní práci, poté, co se přihlásí k rigorózním zkouškám. Mezitím si třeba i koupí nějaké slušné oblečení, oblek, kabát a časem začne vypadat jako soudce, jednou k tomu bude mít i vhodný titul, doktor obojího práva. Takže začne sice jako rychlokvaška, ale později, jaksi naopak, vše dožene. To ale asi chci příliš, proč to dělat, když mi zapisovatelka říká „pane doktore“, i když nejsem. Proč chodit slušně oblečený, když „nesoudím“ ten den a nikdo to po mně stejně nechce. Proč si kupovat kravaty, když k nějaké mikině kravata není potřebná. Proč se holit každý den, když stačí občas? Proč chodit v botech, když je v létě teplo a stačí sandály. Proč nosit ponožky, když můžeme chodit bez ponožek? Nedovedu si představit, že bych vstoupil do soudní budovy bez ponožek. Vy ano?

To jsou ale ta nejzákladnější pravidla slušného, chcete-li společenského chování. Vlastně to ale nepovažuji ani za slušné, nebo dokonce společenské chování. Mě učili již jako dítě, že jdu-li do školy, tak musím mít ponožky na nohách. Nesměli jsme také chodit v otrhaných riflích, kraťasech, šortkách. Co pak je to vůbec za lidi, když se takto chovají? Jak může někdo pracovat jako soudce a přijet do práce na kole, být oblečený do šortek a pak to kolo zpocený vézt po chodbě soudu? Pak se snad nějak v kanceláři převléká. Řekněme si to ale upřímně. Je neodiskutovatelným faktem, že úroveň nových soudců je většinou nízká. Není to ale jenom potíž soudců. Je to potíž velkého procenta všech možných právníků. Mezi právníky je velké procento takových těch, co si „dodělali“ maturitu. Pak jdou hned, tou nejkratší cestou na práva. Tak by to ale nemělo být. Právník by měl mít nějaké širší a hlubší vzdělání. Než jde někdo na práva, měl by napřed studovat delší dobu svobodná umění, to jest tedy zeměpis, literaturu, dějiny, cizí jazyky, jakož i mrtvé či klasické jazyky. Student práv už by měl mít za sebou studium rétoriky, filosofie a dalších předmětů, které prohloubí znalosti a přehled budoucího právníka. V USA říkají právu „the learned profession“, tedy zhruba asi „(ta) učená profese“. Právník je tam automaticky považovaný za jakéhosi „učence“, ať je jaký chce. Má velkou prestíž. Řeknete-li, že někdo je „lawyer“, tedy právník, pak si každý představí gentlemana v kabátě, v drahém obleku, v bílé košili, s uvázanou kravatou. Lawyer je zásadně dobře upravený, má černé boty s tkaničkami, velkou slovní zásobu. V hotelích, v autoopravnách a všude, kde vznikají často dohady, se k němu chovají s úctou a nedovolí si k němu, to, co k jiným lidem. Právníka poznáte v USA z dálky. Pokud je někdo přímo soudce, tedy „judge“, pak je to osobnost. Vyzařuje to z něho. Je to pan Někdo. Je to opravdu něco jiného, než jsou ty celé houfy mgr.-ů, co je vídáte chodit houfně v bundičkách a v riflích na meníčko. Dodejme vážnost soudům, dodejmě vážnosti právníkům, této „learned profession“, dodejme vážnosti naší zemi, sami sobě.

Velice mě mrzí, jak to u českých soudů vypadá. Je jasné, že mi vadí staré struktury, bývalí komunisté, soudci z doby bolševika. Ti se udrželi na svých místech proto, že se komunistům podařilo udělat podvodnou revoluci v roce 1989, ohloupit lidi, kteří vše, jak se říká lidově „zbaštili“. Ti nově příchozí, rychlokvašky, také nejsou nic moc, jak jsem vysvětlil výše. Dost mě zklamali. U některých soudů je třeba starý komunista jako soudce, představitel starých struktur a zároveň s ním, hned vedle něho, tam působí jeho syn, rychlokvaška. U toho stejného soudu můžete najít otce se synem, oba jsou soudcové, otec je bývalý komunista, syn rychlokvaška. Opravdu ohromné.

Navrhoval bych jednu věc. Zákonodárce by měl zvýšit minimální věk soudce na čtyřicet let. Pokud by toto neprošlo, tak alespoň na třicet pět. To už by přece jenom trošičku rychlokvašky znemožnilo. Rychlokvaška vyšla práva a hned se hlásila k soudu, s tím, že za tři roky byl z rychlokvašky soudce. Tak to bylo dříve. Nyní se to rychlokvaškám trošičku ztížilo, musí jim být alespoň třicet let. To ale není tak hrozné, rychlokvaška pár let pracuje jako asistent soudce a pak jde konečně dělat soudce. Prostě si trošičku prodlouží čekatelskou dobu. Kdyby ale musel čekat do třiceti pěti let, nerci-li do čtyřiceti, to už by rychlokvaška tak dlouho dělat nějakého „čekatele“, ať již v té, či té formě, nemohla. Musela by se sama živit. Bylo by dobré vidět, co by předvedla. Uvedu příklad. Měl jsem na právech hodně spolužáků, co se hlásili na soudního čekatele. Všichni, kteří byli na soudního čekatele přijati, si tu čekatelskou dobu odbyli a jsou z nich soudci. Ti, co přijati nebyli, šli pracovat tam, kam to šlo. Mnoho z nich šlo dělat advokátní koncipienty. Tam jste ale viděli velkou úmrtnost. Mnoho z těch, co dělalo advokátní koncipienty z advokátních kanceláří odešlo, přecházeli z jedné kanceláře do druhé, pak odešli úplně. Někteří pracují jako řidiči, někteří jako nějací úředníci u různých měst, či u realitních kanceláří. Někteří zůstali v advokátních kancelářích, ale nikdy nesložili advokátní zkoušky a zůstali věčnými advokátními koncipienty. Znám jednoho právníka, kterému bude za nedlouho sedmdesát a před pár měsíci šel do důchodu jako advokátní koncipient. Nikdy nesložil advokátní zkoušky, ani se o to nepokoušel. Znám dalšího, kterého jsem potkal asi před měsícem. Magistrem byl promován v roce 1996, nesložil rigorózní zkoušku, nepokusil se o to, nemá o to zájem. Dodnes pracuje jako advokátní koncipient, nemá složené advokátní zkoušky. Tuto stať píši v roce 2015, v prosinci, mohu tedy říci, že tento gentleman pracuje jako advokátní koncipient zhruba devatenáct let a šest měsíců. Pro zajímavost, či snad pro úplnost, také se hlásil na justičního čekatele.

Nyní něco do budoucna. S tím, že jsou v justici někteří ne příliš vzdělaní bývalí vojenští prokurátoři, dělnické kádry a podobně, nic nezmůžeme. U jednoho soudu jsem donedávna potkával soudkyni, co neměla ani vystudovaná práva, ale jakousi akademii pracujících. Bylo mně jí spíš líto, i když to byla bývalá komunistka, dělnický kádr, bývalá údernice. I bývalý komunista je člověk. Měla silnou artrózu nohou, sotva chodila. To je pryč. Ale do budoucna. Přijímání na práva by mělo být mnohem těžší. Těžké přijímací zkoušky, měla by být požadována znalost více cizích jazyků, předchozí studium. Města by měla mít právo zřizovat svoje soudy a tam přijímat opravdové soudce s dlouhou předchozí praxí, například minimálně deset let po složení advokátních zkoušek, věk minimálně čtyřicet nebo alespoň třicet pět let. O tom hovořím na jiných místech. Ať je to ale jak chce, tento systém rychlé výroby soudců, za pomoci jakéhosi institutu krátké „čekací“ nebo „čekatelské“ doby je trapný.

JUDr. Oldřich Ševčík

V Brně dne 29. 12. 2015

sevcik@shibboleth.cz
judr@oldrichsevcik.cz