Stránky na podporu porot Vítejte na mých stránkách Základní informace

Fotografie Tatry 613-4 Nejnovější fotografie Tatry 613-4 Vraťte židovský majetek Jedině poroty Střípky z Las Vegas i odjinud Případ Jiřího Kajínka ve světle porotního soudnictví Poroty nejsou typické jen pro „anglosaský“ systém Právo být souzen porotou Garance práva na porotu v USA, Listina práv v USA a některá další základní práva tam garantovaná Co je mým cílem? Organizace na podporu porot Zbavte se otrocké mentality. Sebedůvěra, sebejistota, disciplína Posilujte svoji víru. Hledejte inspiraci v Bibli Čtěte Bibli, ale kterou? Výběr poroty, voir dire Právo být souzen sobě rovnými Právo být souzen nestrannou porotou, sestávající z nezaujatých porotců Soudci by měli být voleni Obce by měly mít své soudy Jakou kvalifikaci by měli mít čeští soudcové a jakou kvalifikaci ve skutečnosti mají. Porovnání s USA Česká justice, poslední bašta komunistického režimu Česká justice, poslední bašta komunistů Převlečení komunisté, staré struktury, „Mgr.“-ové, rychlokvašky Zastupující místopředsedové Podmíněné propouštění z výkonu trestu odnětí svobody Nevolte do parlamentu sportovce a komedianty Přidělování případů u brněnského krajského soudu mimo pořadí Pryč s rudou justicí Doslov Knihy, které je možno objednat Velmi opatrně s podáním výpovědi u vazebního zasedání, případně s podáním vysvětlení na úřední záznam Odkazy na některé moje další internetové stránky.
Tatra
English – www.juries.cz – English
www.poroty.cz

Jakou kvalifikaci by měli mít čeští soudcové a jakou kvalifikaci ve skutečnosti mají. Porovnání s USA

Brno

Před několika lety jsem četl rozhovor s nějakým soudcem, který byl vůdčí osobností nějaké organizace souců. Tento vůdčí muž řekl, že soudcové jsou „elita národa“. Utkvělo mi to v hlavě a často jsem si na to vzpomněl, když proběhla další a další ostudná aférka nějakého soudce, nebo když byl nějaký další soudce vyhozen z justice, nebo třeba alespoň postaven před kárný senát. Nedávno soudili nějakého soudce. Ten soudce byl soudce, pak si vzal jakési neplacené volno a šel dělat jakéhosi diplomata do nějaké exotické země. Až mu skončilo funkční období, tak se vrátil k soudu, snad se s nimi nějak i soudil, když ho nechtěli vzít zpět. Pak měl nějak pomáhat lidem, co byli obvinění a později obžalovaní za trestné jednání, spojené s řízením motorového vozidla. U soudu snad zaznělo něco z jeho rozhovorů po telefonu, když se domlouval, kolik za to bude peněz. Soudce měl říkat něco jako, že tam si „lízneme“ tolik a tolik, „vole“. Pro ty, co neznají některé takové výroky, tak líznout si v řeči galerky znamená vydělat si. Příklad: „Lízneme si třicet táců.“ Znamená přeloženo do češtiny: „Vyděláme si třicet tisíc korun českých.“ „Vole...“ neznamená, že mluvící osoba mluví někde na statku (dnes by se asi řeklo „na farmě“) opravdu ke zvířeti. Oslovení „vole“ se používá mezi poněkud nižšími třídami jako oslovení kamaráda, známého. „Vole“ tedy znamená něco jako „kamaráde“, nebo „člověče“. Tento muž byl členem elity? Když ho jmenovali soudcem? Byl stále členem elity, i když si odskočil dělat diplomata? Přestal někdy být členem elity? Pokud nastoupí do vězení, bude stále členem elity? Budou mu ostatní vězni vykat?

Jeden další soudce byl nedávno chycený, jak kradl v hromadné městské dopravě. Byl to tedy drobný kapesní zloděj, kapsář. Hned, jak se jeho věc začala šetřit (současnou mluvou primitivů „řešit“) tak odstoupil ze své funkce. Byl to také člen elity? Nebo stále je? Takže ten chudák, co byl okraden, mohl být pyšný, že byl okraden členem elity.

Copak ta soudkyně, co kradla v samoobsluze? Je členkou elity? Byla členkou elity? Soudce, který začínal jako dělník u ponku. Na vojně ho vzali do KSČ, „dodělal“ si maturitu. Pak ho KSČ poslala na „práva“ a šel dělat vojenského soudce. Dnes je ve vysoké funkci u vysokého soudu. Je členem elity?

Tak nevím, co to vlastně ta elita je. Dříve, jako dítě, jsem si myslel, že mezi elitu jsme v dřívějších dobách zajisté řadili vzdělance, obrozence, vlastence. Asi bychom určitě za členy elity považovali Karla Havlíčka Borovského. Slyším-li slovo elita, pak mi vyvstanou před očima jména jako Riegr, Božena Němcová, Bedřich Smetana ale i Křižík a takoví. Jako malý jsem často slýchal o ochránci studentů a štědrém mecenáši hraběti Václavu Kounicovi, majiteli slavkovského panství. Také by nebylo úplně nesmyslné považovat z určitého pohledu za elitu celou šlechtu, alespoň tu její vlasteneckou, osvíceneckou část. Je též potřeba si uvědomit, že v českých zemích je vůbec těžké označovat za elitu kohokoliv. Vládli zde šest let hitlerovci a čtyřicet dva let komunisté. Jejich hrůzovláda zde nadělala svoje. Hitlerovci vraždili Židy, mezi nimiž byla spousta lidí, kteří se dali považovat za elitu. Továrníci, podnikatelé a podobně. Mezi Židy byla spousta bankéřů. Mezi Židy se počítali Rotschildové, Königswarterové, Petschkové, Gutmanové a další a další. Byla mezi nimi sousta uhlobaronů, velkostatkářů a jim podobných. Za vlády bolševika došlo k dalšímu úbytku různých podnikatelů, vzdělanců a dalších lidí, které by bylo možno považovat za elitu. Vládou hitlerovců a komunistů náš národ hodně zplebejštěl. K plebejství se ale hlásila již první republika. Ve světě na západ od nás zajisté existují jakési elity. Jsou to třeba Rockefellerové, různé královské dynastie a podobně. Ale u nás? U nás bývají dáváni do popředí poslední dobou sportovci a misky. K tomu se snad ani nemusím vyjadřovat. Soudcové rozhodně nejsou podle žádného kritéria žádnými členy žádné elity. Jsou to normální státní zaměstnanci jako třeba státní zástupci, policisté, pracovníci finančních úřadů a podobně. Nejsou nikým voleni. Nemusí mít žádnou velkou kvalifikaci. Nemusí ovládat žádný světový jazyk. Nemusí vlastnit motorové vozidlo a nemusí vlastnit řidičský průkaz. Hodně soudců opravdu neumí řídit, nebo rovnou prostě nemá řidičský průkaz. Velká část soudců před tím, než šla pracovat hned po škole k soudu jako justiční čekatel nic jiného nedělala. Soudce přitom rozhoduje o životě člověka. Může někoho poslat do vězení na mnoho let. Je to ústavní činitel tak, jako poslanec nebo senátor, přičemž poslanci jsou volení a senátoři jsou volení. Soudce by měl být volený a to na určitou omezenou dobu, řekněme čtyři, pět let. Soudce by měl ale mít určitou kvalifikaci, určité životní zkušenosti a věk. Soudce není žádným členem elity. Je mu však svěřena velká moc a velká pravomoc. To by nemělo být jen tak. Zde uvedu, co by měl soudce splnit, čím by měl projít, než se stane soudcem. Samozřejmostí je, že soudce by měl mít řádně vystudovaná práva. Každý však, kdo by chtěl jít studovat práva, by měl již mít určité vzdělání, které by získal předchozím vysokoškolským studiem a měl by dosáhnout vynikajících výsledků. Na právech se již žádné opravdové vzdělání nezíská. Na právech se získají znalosti pro výkon právnické profese, probírá se občanské právo, právo rodinné a tak dále. Před studiem práv by však zájemce o toto studium měl získat poněkud hlubší znalosti z historie, literatury, světových jazyků a dalších předmětů, kterým se na západě říká souhrně „svobodná umění“. Svobodná umění by měl studovat každý, kdo chce studovat práva, nejenom, kdo chce být soudce. V USA je možno studovat práva až po absolutoriu vysokoškolských studií, většinou humanitního směru. Student musí alespoň čtyři roky, do získání bakalářské nebo magisterské hodnosti, studovat díla Homéra, Danteho, psát slohové úlohy, zabývat se algebrou a dalším a dalším. Jenom potom se může hlásit na práva. Právník by měl být člověk, který má trochu přehled, vzdělání, je sečtělý. Někteří „vystudovaní právníci“ z doby komunismu jsou legrační. Jsou původně „dělnické profese“, „dodělali si maturitu“. Pak studovali práva. Často byli dáni do jedné zvláštní skupiny, která měla upravené osnovy. Měli poněkud jednodušší třeba ruštinu, nemuseli znát vše, co ostatní. Ke zkouškám chodili zvlášť. Ještě předtím ale udělali třeba celé gymnasium za tři měsíce. Takováto fofr školička byla třeba v Ivančicích, kousek od Brna. Chodili tam kovaní komunisté a za třeba tři měsíce měli maturitu. Pak udělali dělnická práva a už šli třeba k vojenskému soudu. Dnes jsou u těch nejvyšších českých soudů. Tak by to být nemělo. Právník by měl mít za sebou solidní všeobecné vzdělání a potom právnickou fakultu, žádnou školu pracujících. Po promoci na právech může právník začít pracovat u státního zastupitelství nebo v advokátní kanceláři. Po několika letech může složit zkoušky a být sám státním zástupcem nebo advokátem. Poté, co právník vykonává práci státního zástupce nebo advokáta po dobu deseti let, by se mohl stát soudcem. Tak je to v USA. Právník musí být většinou alespoň deset let státním zástupcem nebo advokátem, aby se mohl stát soudcem. Musí mu být alespoň čtyřicet let věku. Tak je to správné a tak by to mělo být i u nás v České republice. Napřed by každý měl získat nějaké zkušenosti, znalosti, přehled a třeba si i párkrát sám za sebe zaplatit nájemné za kancelář nebo účet za telefon. To hlavně, pracuje-li jako advokát. Člověk, který má solidní vzdělání, složil advokátní zoušky a deset let se sám živí, může být soudce. Pokus se deset let dokázal uživit, zaplatit kancelář a třeba i nějaké zaměstnance, pak klobouk dolů před ním. Ne, že se vezme absolvent právnické fakulty, v mnoha případech ještě téměř dítě, dá se mu kancelář, spis, počítač, psací potřeby a učí se ho „soudit“ a za pár let „soudí“. Takovýto človíček si potom opravdu třeba myslí, že je opravdu členem nějaké elity. Není. Co dokázal? Čím se může pochlubit? Čím se může prokázat jiným, než že je čistokrevná rychlokvaška, se vším, co k tomu patří. Myslel jsem si, že když budou z justice postupně odcházet do důchodu takoví ti praví staří komunisté, co tam sloužili léta, co vyšli všelijaké ty rychlokursy, že na jejich místo přijdou „mladí“, lepší, progresivní. Jsem však nucen říci, že jsem poněkud zklamaný. Ti noví nejsou o moc lepší, ve velké míře nemají ani doktorát, nesnaží se ho získat. Podívejte se na seznam soudců, jak velké procento soudců má před jménem napsáno „Mgr.“. Jak chodí oblečení? Jsem nucen říci, že hůř už to není možné. Je správné, aby byl soudce v riflích, neoholený, bez kravaty nebo v šortkách na boso? Je správné, aby měl na sobě jenom jakéhosi „vasila“? Já bych do krásné soudní budovy justičního paláce, který byl postavený ještě za císaře pána, takto nevešel nikdy. Někteří soudcové ale chodí tak, že tak jak jsou oni u soudu, bych já nešel ani vynést odpadky. Než by šel kdokoliv působit jako soudce, měl by mít už něco za sebou, měl by už mít nějaké našetřené peníze a měl by mít nakoupené větší množství obleků v případě mužů, kostýmů v případě žen. Měl by už mít nějaký styl, měl by už mít i nějaký životní styl. Neměl by být začátečník úplně ve všem. Neměl by si teprve dělat řidičský průkaz, v tom lepším případě. Znám spoustu soudců, bývalých komunistů, kteří dodnes neumějí řídit automobil. Jak je to možné? Já si nepamatuji, kolik mi bylo roků, když jsem se jako dítě někde na hřišti učil řídit. Samozřejmostí by měly být cizí jazyky. Nedovedu si představit, že bych neuměl cizí jazyky. Jak bych se dozvěděl, co se děje ve světě? Z těch zaprodaneckých sdělovacích prostředků, na které jsou odkázáni ti, co mluví jenom česky? Umí si nějaká stará struktura v České republice přečíst něco ve francouzštině? Tak dobře, aspoň v angličtině? Umí to nějaká ta rychlovkaška, „mgr.“, co měla jako první povolání v životě „justiční čekatel“ a jako druhé „soudce“? Soudce by měl být osobnost, přirozená autorita, jehož si všichni váží. Jeho slovo by měli respektovat lidé stojící před soudem, advokáti, státní zástupci. Prostě všichni. To, že někoho oblečou do taláru, mu nedodá žádnou autoritu. Funkce soudce je funkce velice důležitá, ovlivňující životy mnoha lidí. Soudce může ublížit nevinnému člověku. Podmínky pro výkon soudcovské funkce by měly být mnohem a mnohem tvrdší, než v současné době jsou. V současnosti nejsou v podstatě žádné, jen absolvování právnické fakulty, absolvování „čekatelské“ doby, složení justičních zkoušek, věk třicet let. To je moc málo. Porovnáme-li nás a USA, pak je nutno říci, že v USA jsou podmínky pro možnost stát se soudcem mnohem přísnější. Soudcem se tam může stát pouze až hotový člověk, s velkou praxí a vzděláním. To je správné a tak by to mělo být i u nás.

Je jasné, že soudcem by neměl být nikdo, kdo byl v minulosti zrádcem a spolupracovníkem s bývalým, tedy komunistickým režimem. V Německu byli z justice odstraněni všichni soudcové, kteří sloužili NDR. Jakmile došlo ke sjednocení Německa, šli si hledat práci. Být soudcem v Československu za vlády bolševika znamenalo být kolaborant s komunistickým režimem. Pohraničník chytil chudáka, co chtěl utéci za strýcem do USA. Vyšetřovatel StB ho obvinil a vyslýchal. Naučil ho, co má mluvit u soudu. Prokurátor na něho podal obžalobu. Soudce ho poslal do vězení. Kdo z nich byl nejhorší? Estébák? Prokurátor? Soudce?

Zde je můj vzor soudce v ČR. Věk přes 40 let. Gymnasium, pak vysoká škola zaměřená humanitním směrem, literatura, jazyky, historie. Práce na brigádách, vydělání si peněz. Cesty do zahraničí, zlepšení jazyka. Poté studium práv. Určitá doba ztrávená na západě. Po studiu práv nástup do advokátní kanceláře. Rigorózní práce, obhajoba rigorózní práce, rigorózní zkoušky. Získání titulu iuris utriusque doctor, ve zkratce JUDr. Příprava k advokátním zkouškám. Studium jazyků, práce. Práce advokáta po dobu deseti let. Poté nástup do justice. Práce soudce až do odchodu do důchodu, pokud na místo soudce není zvolený jiný, lepší kandidát.

Funkce soudce je velice důležitá. Měli by ji vykonávat ti nejlepší. Kdo zklamal, třeba tím, že kolaboroval s komunistickým režimem, by měl odejít. Všechno má svůj čas. Komunisté skončili na smetišti dějin. Jejich přisluhovači by měli také odejít a ne být předsedy těch nejhlavnějších soudů.

JUDr. Oldřich Ševčík

V Brně dne 19. 11. 2015

sevcik@shibboleth.cz
judr@oldrichsevcik.cz