Stránky na podporu porot Vítejte na mých stránkách Základní informace

Fotografie Tatry 613-4 Nejnovější fotografie Tatry 613-4 Vraťte židovský majetek Jedině poroty Střípky z Las Vegas i odjinud Případ Jiřího Kajínka ve světle porotního soudnictví Poroty nejsou typické jen pro „anglosaský“ systém Právo být souzen porotou Garance práva na porotu v USA, Listina práv v USA a některá další základní práva tam garantovaná Co je mým cílem? Organizace na podporu porot Zbavte se otrocké mentality. Sebedůvěra, sebejistota, disciplína Posilujte svoji víru. Hledejte inspiraci v Bibli Čtěte Bibli, ale kterou? Výběr poroty, voir dire Právo být souzen sobě rovnými Právo být souzen nestrannou porotou, sestávající z nezaujatých porotců Soudci by měli být voleni Obce by měly mít své soudy Jakou kvalifikaci by měli mít čeští soudcové a jakou kvalifikaci ve skutečnosti mají. Porovnání s USA Česká justice, poslední bašta komunistického režimu Česká justice, poslední bašta komunistů Převlečení komunisté, staré struktury, „Mgr.“-ové, rychlokvašky Zastupující místopředsedové Podmíněné propouštění z výkonu trestu odnětí svobody Nevolte do parlamentu sportovce a komedianty Přidělování případů u brněnského krajského soudu mimo pořadí Pryč s rudou justicí Doslov Knihy, které je možno objednat Velmi opatrně s podáním výpovědi u vazebního zasedání, případně s podáním vysvětlení na úřední záznam Odkazy na některé moje další internetové stránky.
Tatra
English – www.juries.cz – English
www.poroty.cz

Česká justice, poslední bašta komunistů

Brno

V roce 1989 došlo v Československu k jakési podvodné frašce, která měla za cíl uchovat komunisty u moci, když už nad nimi Sověti nedrželi ochrannou ruku. Došlo k určitým reformám ve státě. Byly zrušeny krajské správy pasů a víz. Lidé mohou cestovat a žádný komunista už nemůže lidem zakazovat cestu do Vídně. Kde se však podvodná pseudorevoluce vůbec neprojevila, je justice. Možná pro objektivitu bych měl říct, skoro vůbec. Obhájce dnes může mluvit s klientem ve vazbě bez přítomnosti další osoby. Obhájce může nechat vypracovat posudek. Jinak si moc ničeho nejsem vědom. Došlo k některým kosmetickým úpravám, ale to je vše. Tím, že česká justice zůstala jako instituce téměr nezměněna, se zabývám na jiném místě. Na tomto místě se budu zabývat tím, že se příliš nezměnilo personální obsazení soudů. Jinými slovy: chcete vidět hodně bývalých převlečených komunistů na jednom místě? Obraťte se s důvěrou na českou justici. Najdete tam osoby, které tam byly již hodně před Velkou listopadovou sametovou revolucí a většinou tyto osoby hodně povýšily. Mezi soudci najdete hodně osob, které soudily už před rokem 1989 a dokonce tyto osoby byly i členy zločinecké Komunistické strany Československa.

Dovolte mi krátký výklad historie se zaměřením na to, co to byl komunismus. Co to byli komunisté v době, kdy někde vládli, případně ještě vládnou? Komunistický, nebo, chcete-li, bolševický režim, bylo to nejhorší, co kdy na světě existovalo. Možná řeknete, dobře, ale hitlerovci byli ještě horší. Hrozní byli také italští fašisté. Mussolini a spol. Dobře, to je pravda. Nacisté a fašisté byli zajisté zločinci toho nejhoršího druhu. Zavraždili mnoho lidí. Víte ale, kolik lidí zavraždili bolševici v Sovětském svazu? Miliony. Víte, kolik lidí zavraždili komunisté třeba v Kambodži? Jak je vraždili tím, že jim vtloukali do hlavy ostré tyče nebo jakési hroty? Víte, kolik lidí zastřelili při pokusu překonat berlínskou zeď komunisté v NDR? Moc. Víte, kolik lidí, kteří prchali přes hranice, zavraždili komunisté v Československu? Nějaký klouček se chtěl dostat na západ, kde měl třeba příbuzné. Chtěl svobodně cestovat a komunistický pohraničník ho zbaběle zezadu zastřelil. Komunističtí pohraničníci stříleli neozbrojené chudánky, kteří se jenom chtěli dostat ven. Víte, kolik lidí bylo zavražděno, umučeno, ubito v komunistické Číně v době takzvané kulturní revoluce? Československo se nalézalo v oblasti zájmu Sovětského svazu. Naší koloniální mocností tedy nebyla komunistická Čína. Byl to Sovětský svaz. Čeští a slovenští komunisté v době bolševismu byli lokaji, pohůnky Sovětů. Gottwald a další dělali, co jim poručili Sověti. Mám ale pocit, že komunisté v Československu byli svým způsobem papežštější než samotný papež v Římě, se všemi švýcarskými halapartníky, svěcenou vodou, růženci a svatými schody, co jen lze nashromáždit. Českoslovenští komunisté v době bolševika byli zrádci a kolaboranti. Byli to lokajové Moskvy. Zatýkali chudáky zemědělce, co nechtěli vstoupit do JZD. Podávali na ně obžalobu. Soudili je a odsuzovali je k vysokým trestům. Zakládali takzvané akční trojky. Tyto akční trojky vylučovaly studenty ze studií. Hlídali vězně v pracovních lágrech. Stříleli na hranicích chudáky, co chtěli emigrovat. Hlásili se ke Státní bezpečnosti jako její pracovníci nebo alespoň jako udavači. Byli to agenti StB. Byli to kandidáti tajné spolupráce, rezidenti, držitelé propůjčeného bytu a já nevím, co ještě. Komunisté nebyli dobří. Způsobili moc zla, moc utrpení.

Připomeněme si ale krátce, jak se komunisté dostali k moci. Během druhé světové války vzrostl význam Sovětského svazu. Stalin získal respekt západních politiků, kteří toužili po jeho uznání a respektu. Proto během válečných konferencí v Teheránu a v Jaltě bylo dohodnuto, že Československo bude pod sovětským vlivem a budou zde vládnout komunisté. (Německo naopak, jak bylo dohodnuto, bylo rozděleno, Řecko mělo původně patřit Sovětům, ale pak bylo vyměněno za Československo.) Měli jsme být ovládáni bolševikem již od roku 1945. Ale ouha. Lidé pro to nebyli. Pořád nějak volili někoho jiného. Na Slovensku komunisté ve volbách 1946 úplně propadli. V českých zemích uspěli více, ale stále demokratické strany získaly většinu, snad 60 %. Mezi demokratickými silami byli nejvýznamnější národní socialisté. Čest jejich památce a sláva jim na věky. Komunisté proto dělali, co se dalo, aby zvrátili demokratický vývoj v Československu. Spolupracovali se Sověty. Stále více a více ovládali především policejní složky, tehdejší Sbor národní bezpečnosti. Dařilo se jim stále více odstraňovat členy demokratických stran, především národní socialisty. Proto se demokratické síly snažily něco udělat. Když se jim nepodařilo nic vymyslet, tak alespoň hráli vabank a ministři demokratických stran podali demisi. Podle platné ústavy by president Beneš musel jmenovat novou úřednickou vládu, kdyby demisi podala nadpoloviční většina ministrů. K tomu ale nedošlo, neboť odstupující ministry zradil Jan Masaryk a generál Ludvík Svoboda, kteří demisi nepodali, přestože se na tom s ostatními domlouvali. O všem informovali Klementa Gottwalda. Když došlo k podání demise, vyšlo najevo, že Masaryk se Svobodou jsou zrádci a zůstali v Gottwaldově vládě. President Beneš byl zaskočený. Váhal a nechtěl demisi přijmout. Pak ji ale přijal. Jsem přesvědčen, že nehrál rovnou hru. Nakonec se s Gottwaldem domluvil výměnou za to, že ho Gottwald nechal v přepychu jeho vily v Sezimově Ústí s veškerým placeným personálem a presidentskou apanáží. Když president Beneš zemřel, tak se komuinisté velmi dobře zachovali k Benešově vdově. Ponechali ji Sezimovo Ústí, řidiče, zahradníky, společnici a ochranku. Platili jí velký důchod nebo apanáž. To vše za to, že jim president Beneš v roce 1948 šel z cesty, přijal demisi ministrů, nenechal rozehnat takzvané Lidové milice, tu nejhorší cházku komunistické strany, co vyšla do ulic a zastrašovala. Jakmile president Beneš přijal demisi odstoupivších ministrů, tito ministři byli nahrazeni prokomunistickými poskoky. Sociální demokraté stáli pevně za Gottwaldem. Jejich ministři demisi nepodali a po komunistickém převratu sociální demokracie vstoupila do komunistické strany. Krátce po komunistickém převratu odstoupil ze své funkce president Beneš a brzy zemřel. Poslanci demokratických stran byli nuceni vzdát se svých mandátů. Do poslanecké směnovny byli dáni komunisté nebo jejich přisluhovači. Bolševici zrušili volby, udělali takovou frašku, že se jakože konaly volby, ale byl v nich jenom jeden kandidát. Rozumíte mi dobře. Čtěte ještě jednou. Komunisté vypisovali volby. V těch volbách se ale nevolilo. Jenom se vhazovaly volební lístky. Na těchto lístcích byl jediný kandidát, dosazený komunisty. Ti komunisté, to byla ale spodina. Komunisté rozpoutali teror. Malým živnostníkům brali jejich živnosti. Znal jsem jednoho pána, co měl autodílnu. Tomu zabavili nářadí a na ponk mu vylili olej. Rozpoutali hrůzovládu. Kde koho soudili a to úplně za nic. Mnoho lidí například neví, jak velké množství kněží bylo popraveno. Komunisté konali hromadné popravy. Obrovské množství lidí ale vstupovalo ke komunistům, aby si polepšili. Dokonce mnoho bývalých členů demokratických stran obrátilo kabát a vstoupilo ke komunistům. Je smutnou pravdou, že ke komunistům poté, co se dostali k moci, vstoupilo velké množství lidí. Lůza dostávala dobrá místa. Velké množství komunistů, kteří neměli žádné školy, bylo vzato k soudům, k prokuratuře a všude možně. Bylo jim umožněno si udělat různé fofr školičky. Co na tom, že neměli maturitu a sotva se uměli podepsat? Všelijaká spodina se dala ke komunistům a nyní byla u moci. Terorizovali vyšší vrstvy a brali jim, co mohli. Komunisté začali provozovat sociální inženýrství. Na školy brali přednostně děti z co nejchudších a nejnevzdělanějších rodin. Došlo k úplným nesmyslům. Dříve ze sebe lidé dělali, co nebyli. Dělali to ale směrem od horšího k lepšímu. Člověk, který měl dědečka dělníka, vykládal, že jeho dědeček byl ve fabrice mistr nebo vedoucí. Kdo měl babičku úřednici, tak si občas vylepšoval, že to byla inženýrka. Za bolševika ale došlo k jevu opačnému. Do škol měli naději dostat se hlavně chudáci, lidé z nižších vrstev. Pokud měl někdo otce technika, tak uváděl, že to je dělník, pokud byl vyučen a kdysi třeba rok pracoval jako zámečník. Znal jsem třeba pána, který chtěl, aby se jeho syn dostal na medicínu. Šel proto pracovat do „fabriky“, přestože předtím pracoval jako učitel. Jeho syn se na medicínu dostal. V mnoha případech to ale tak opravdu bylo. Ti, co se dostali na práva, byli často děti těch nejchudších lidí z vesnice, co se dali do komunistické strany. Jednou jsem jako student pracoval na brigádě v jedné továrně. Byl tam pomocný dělník a ten mi vyprávěl, jak je hrdý na svého syna. Syn se vyučil soustružníkem. Pracoval v továrně. Pak vstoupil do komunistické strany. Pak šel na vojnu a tam mu nabidli, aby se stal vojákem z povolání. Pak mu nabídli „studium“ práv. Pak se stal vojenským prokurátorem. Ještě předtím si ale nějak „dodělal“ maturitu. Tyto osoby jsou nyní v České republice soudci. Bývalý komunista a vojenský prokurátor v jedné osobě je v současnosti soudcem ústavního soudu.

Nyní se krátce zmíním o tom, co to byli „osmašedesátníci“. Nejznámějším „osmašedesátníkem“ je Alexander Dubček. Byli to lidé, kteří byli již dlouho v KSČ a byli tam i v roce 1968, kdy došlo k určitému zmírnění komunistické tyranie. Byli ale v této straně i třeba v padesátých letech, kdy došlo k tomu největšímu útisku lidí. A. Dubček vstoupili do komunistické strany v roce 1939 poté, co svoje dětství a ranné mládí prožili se svými rodiči v Sovětském svazu. Jeho rodiče byli zapálení komunisté. Sám Dubček byl celá padesátá léta komunistickým funkcionářem. Po sovětské invazi byl nakonec vyloučen z komunistické strany jako spousta jeho soudruhů, kteří se tam ale napřed přihlásili. Vyloučený komunista a komunista, který převlékl kabát až po roce 1989, tak to si mohou podat ruce. Pokud nějaký vyloučený komunista potom podepsal cár papíru, na věci nic nemění. Všichni komunisté sloužili zlu. Komunisté staří, mladí, progresivní, vyloučení i nevyloučení, osmašedesátníci. Každý, kdo byl členem komunistické strany kdykoliv před rokem 1989, zaslouží opovržení.

Jak je tomu u českých soudů? Najde se tam nějaký bývalý komunista, který svoji komunistickou legitimaci, svoji rudou knížku, schoval nebo zahodil až v roce 1990? Já myslím, že tam není ani jeden. Revoluce přece proběhla v roce 1989. Myslíte si, že jsem se zbláznil? Nezbláznil. Jenom si dělám legraci. Česká justice je plná bývalých komunistů. Bývalí komunisté hrají velkou roli v české justici. Bývalí komnisté mají v české justici velké slovo. Jejich hlasu se naslouchá. Jeden bývalý komunista je dokonce šéfem jednoho vysokého soudu a zároveň je jakýmsi profesorem, i když nevím, jak může učit, když je v čele důležitého soudu. To však není vše. Zároveň je uváděn jako jakýsi autor zákonů. Toto vše zvládne bývalý komouš. Všecka čest, soudruhu. Zákony tedy asi nepřijímá parlament, ale soudce a profesor v jedné osobě. Má k tomu totiž kvalifikaci. Chodil na školení KSČ a měl rudou knížku. Souhlasil s okupací Československa. Toto si lidé necháme? Komunistický režim bylo velké zlo. Mohl existovat jedině proto, že měl podporovatele, kteří vstupovali do zločinecké organizace zvané komunistická strana. Přišel listopad 1989. Tito komunisté převlékli kabát a nyní jsou zase v popředí. Ukazují se v televizi a poskytují rozhovory. Víte, čeho si na bývalých komunistech včetně soudce/profesora/zákonodárce vážím? Ničeho. Samozřejmostí je velký výskyt bývalých komunistů u takzvaně „vyšších“ soudů jako jsou soudy vrchní a krajské. Předsedy soudu ústavního a nejvyššího jsou bývalí komunisté. Ne, že tam proklouzl nějaký sem tam komunistík, ale bývalí komunisté jsou tam přímo předsedy. Dále se to jenom hemží bývalými komunisty u soudů vrchních a krajských. Tam jsou nejenže bývalí komunisté, ale bývalí komunisté, kteří v době bolševismu byli vojenští prokurátoři nebo soudci. Víte, jak se takový komunistický vojenský soudce stal právníkem? Během vojenské služby mu nabídli, aby se stal vojákem z povolání. Když byl vojákem z povolání, tak ho vyslali na práva. Předtím si „dodělal“ maturitu. Na právech měl různé výhody. Měl ledacos zjednodušené, například i ruštinu měl ulehčenou. Já jsem začal studovat práva v roce 1991 a zaměstnankyně studijního oddělení mi vykládaly, jak tam „studovali“ vojáci z povolání, jak to byli všichni členové komunistické strany, jak to měli ulehčené a jak chodili pořád spolu. Dost se styděli před normálními studenty. Byli starší než ostatní, chodili v uniformě komunistické armády. Z takových těch všeobecně vzdělávacích předmětů moc nevěděli. Dějiny, to moc neznali. Římské právo, kde se občas vyskytuje latinský název, bylo pro ně postrachem. Jazyky, to šlo mimo ně. Představte si, že by takový komunista, voják z povolání, který pocházel z nějaké malé vesničky na východním Slovensku uměl třeba francouzsky? Nebo anglicky, případně jiný jazyk? Ono už dost byla ta ruština a i tu jim zjednodušili. Museli znát jenom „základy“. No, vidíte, a kam to dotáhli. Teď vám napaří třeba i deset let, jen to hvízdne. Na nižších soudech jich už pravda tolik není. Co by tam dělali? U trestního úseku Městského soudu v Brně je jenom jeden bývalý komunista, Slovák, bývalý vojenský soudce z doby komunismu. Všichni jeho ostatní soudruzi už byli dávno povýšeni. U soudu ústavního byla dokonce jako soudkyně, žena, která za bolševika odsoudila do vězení jakéhosi hospdského za to, že brblal, že v jeho hospodě mají schůzi komunisté. Jak k tomu došlo, že hospodský byl odsouzen do vězení za brblání proti komoušům? Hospodský se dozvěděl, že v hospodě, kde dělá vedoucího, bude schůze komárů. Neměl je rád. Musel jim ale nechystat jídlo a pití. Řekl něco ve smyslu, že jako co ti komouši sem zase lezou? Nedal si prostě pozor na ústa. Asi ho slyšel nějaký udavač. Nevím, jestli to byl nějaký placený konfident nebo jenom náhodný práskač. Každopádně, nějaký udavač šel na StB a tam ho udal. Ten udavač byl špína, póvl, ubožák. To se asi všichni shodneme. S tím udavačem to tam asi někdo sepsal, nějaký estébáček podřadného postavení. Ten věc předal jako „poznatek“ vyšetřovateli a napsal mu, že se domnívá, že došlo ke spáchání trestného činu. Vyšetřovatel už měl pravomoc provádět úkony podle trestního řádu, který pro zajímavost platí do dnešních dnů. Vyšetřovatel takzvaně sdělil hospodskému obvinění. Tím zahájil jeho trestní stíhání. Obyčejný estébák a vyšetřovatel Státní bezpečnosti byli zajisté póvl. Živili se tím, že škodili lidem. Vyšetřovatel by to ještě mohl smést ze stolu a hospodskému domluvit a poradit mu, aby si dával pozor. Neudělal to. Hospodského obvinil a věc ukončil ze své strany tím, že celý případ předal prokurátorovi s návrhem, aby podal obžalobu. Prokurátor vše opsal od vyšetřovatele a podal obžalobu. Prokurátor byl zajisté těžký komunista. Vykonával dozor nad Státní bezpečností. Poté, co dorazila obžaloba k soudu, věc byla přidělena naší soudkyni, pozdější ústavní soudkyni. Ta musela být mimořádně prověřená, neboť mohla „soudit“ případy politického charakteru. Tato soudkyně našeho hospodského posloušně odsoudila do vězení. Ne, nedala mu podmínku, nedala mu nějaký jiný trest, ale poslala ho rovnou do vězení. Za co? Za brblání? Kdo z těchto osob zasluhuje největší opovržení? Udavač? Estébák, pod kterého udavač spadal? Takzvaný referent, vyšetřovatel StB? Prokurátor? Nebo soudkyně, která hospodského odsoudila? Udavač, pokud byl vedený v registru svazků StB, by dnes nemohl zastávat některé funkce. Nemohl by dělat soudce nějakého okresního soudu. Co ale soudkyně, která na základě udání tohoto udavače, sepsání případu dvěma pracovníky StB, podání obžaloby komunistickým prokurátorem, odsoudila chudáka hospodského? Ta nic? Ta může dělat soudkyni? Jak to, že hned po roce 1989 nebyla z justice odejita? Na ni se nevztahuje lustrační zákon? Na podřadného udavače ano a na ni ne? Ještě může být poslána k ústavnímu soudu? Probuďte se!

Zdravím ze Zlína na jaře 2019.

JUDr. Oldřich Ševčík

V Brně dne 21. 12. 2015

sevcik@shibboleth.cz
judr@oldrichsevcik.cz