Stránky na podporu porot Vítejte na mých stránkách Základní informace

Fotografie Tatry 613-4 Nejnovější fotografie Tatry 613-4 Vraťte židovský majetek Jedině poroty Střípky z Las Vegas i odjinud Případ Jiřího Kajínka ve světle porotního soudnictví Poroty nejsou typické jen pro „anglosaský“ systém Právo být souzen porotou Garance práva na porotu v USA, Listina práv v USA a některá další základní práva tam garantovaná Co je mým cílem? Organizace na podporu porot Zbavte se otrocké mentality. Sebedůvěra, sebejistota, disciplína Posilujte svoji víru. Hledejte inspiraci v Bibli Čtěte Bibli, ale kterou? Výběr poroty, voir dire Právo být souzen sobě rovnými Právo být souzen nestrannou porotou, sestávající z nezaujatých porotců Soudci by měli být voleni Obce by měly mít své soudy Jakou kvalifikaci by měli mít čeští soudcové a jakou kvalifikaci ve skutečnosti mají. Porovnání s USA Česká justice, poslední bašta komunistického režimu Česká justice, poslední bašta komunistů Převlečení komunisté, staré struktury, „Mgr.“-ové, rychlokvašky Zastupující místopředsedové Podmíněné propouštění z výkonu trestu odnětí svobody Nevolte do parlamentu sportovce a komedianty Přidělování případů u brněnského krajského soudu mimo pořadí Pryč s rudou justicí Doslov Knihy, které je možno objednat Velmi opatrně s podáním výpovědi u vazebního zasedání, případně s podáním vysvětlení na úřední záznam Odkazy na některé moje další internetové stránky.
Tatra
English – www.juries.cz – English
www.poroty.cz

Česká justice, poslední bašta komunistického režimu

Brno

V roce 1989 proběhlo v Československu jakési dění, jejímž účelem bylo udržet komunisty u moci a zabránit jejich potrestání, případně je přesunout na jiná místa a udělat z nich kapitalisty. Navenek bylo toto dění presentováno jako jakási revoluce, někdy nazývaná sametová nebo něžná. Byl to podvod, něco trapného, podřadného a odporného. Pokud slyším například o Velké francouzské revoluci, tak si představím lid, který osvobozuje Bastilu, revoluční masy, nadšení, jakobíny a vše ostatní, co k tomu patří. Pokud slyším o takzvané listopadové revoluci 1989, je to pro mě pracovník či, chcete-li, agent StB Zifčák. Tento estébák předstíral, že je mrtvý, že ho zabili komunisté, že je student Martin Šmíd. Účelem této frašky mělo být vyvolat alespoň nějaký odpor proti komunistům a pak zinscenovat jakousi šaškárnu, jejímž výsledkem bylo, že se předsedou vlády stal bývalý najednou převlečený komunista, presidentem jakýsi dramatik s krátkými kalhotami, který měl vadu řeči, silně ráčkoval a pořád si hladil hlavu. Za nejpopulárnějšího politika byl vyhlášený tlustý muž, který do poslední chvíle prohlašoval, že se cítí komunista. Přestože byl již středního věku, hodně se o něm mluvilo ve smyslu, že je „mladý“. Také se o něm tvrdilo, že ovládá nevím, už kolik jazyků. Když prý cestoval s manželkou po Evropě, tak se všude domluvil, až byla jeho manželka překvapená, kolik umí jazyků. Do té doby to prý ani nevěděla. Tyto osoby potom vedly naši zemi. Naše země se zbavila komunismu proto, že se rozpadl Sovětský svaz, kterému jsme byli původně prodáni mocnostmi na konferencích v Teheránu a v Jaltě. Západ nás předtím prodal v roce 1938, když nás donutili přistoupit na mnichovskou dohodu. Tehdy nás nejenom, že prodali Hitlerovi s Mussolinim, ale přímo nás nutili tuto hanebnou smlouvu akceptovat, nic proti tomu nedělat. Uvědomujete si vůbec, že představitelé anglické a francouzské vlády podepsali dohodu s Hitlerem a Mussolinim, že nám uloupí velký díl území?

Západ nás potom prodal v roce 1939. V tomto roce nás zabralo Německo a nikdo pro nás nehnul ani prstem. Během války se pak západní politici dohodli s hodným strýčkem Joem (Stalinem), že po válce budeme spadat pod Sovětský svaz. Tuto dohodu respektovali v roce 1945 především Američané, kteří hodně dbali na to, aby neosvobodili větší část naší vlasti, než bylo dohodnuto. Přestože se jim Němci vzdávali, jak mohli, doslova je prosili, aby je vzali do zajetí, Američané zůstali stát a nechali větší část Československa osvobodit Sovětskému svazu. V roce 1948 provedli komunisté státní převrat a západní země pro nás nehly ani prstem. Samozřejmě, dalo se udělat hodně. Milicionáři se mohli rozehnat a pozavírat. Nic se nestalo. Naše vlast se stala rejdištěm komunistických vrahů. Koncem šedesátých let na základě obrodného hnutí v Sovětském svazu došlo k určitému tání i v Československu. Obrodný sovětský politik Chruščov byl však odstaven a k moci se dostal Brežněv, který byl zastánce tvrdé linie. Brežněv nechal to, co vyvolal Chruščov, zrušit invazí v roce 1968. Samozřejmě, že například Američané byli dopředu informování, že naše země bude sovětskými hordami napadena. Nehnuli pro nás ani prstem a Sovětům naši okupaci dopředu odkývali.

V roce 1989 došlo ke změně poměrů v naší zemi a to na základě dohody mezi velmocemi. Bylo zabráněno revoluci, bylo zabráněno potrestání komunistických zločinců, včetně komunistických vrahů.

Komunisté byli v naší zemi u moci od roku 1948 neomezeně. Již od roku 1945 se však podíleli na moci velkou mírou. Od roku 1948 však měli naši zem k dispozici plně. Mohli si dělat, co chtěli a nikdo jim v tom nebránil. Co tedy udělali? To nejhorší, co si lze jenom představit. Okamžitě, jak se komunisté dostali k moci, tak zavedli teror. Jako strašně nevhodné považuji výroky lidí, kteří nadávají na komunistický režim argumentujíce tím, že bylo málo banánů nebo že v obchodech nebyla jízdní kola a musela se objednávat. Dokonce se na ně prý muselo dlouho čekat. Také auta byla na pořadí. Ano, to je možná pravda, ale to není to hlavní. Hlavní, čím se komunisté a jejich přisluhovači provinili, je fakt, že nastolili teror, nesvobodu, ponižování člověka, šikanu, udavačství a vše, co k tomu patří. Uvedu jenom pár příkladů na připomenutí. Komunisté uvrhli do vězení spousty lidí. Některé drželi ve vazbě dlouhá léta a pak je odsoudili k dlouhému vězení. Mnoho lidí popravili a to zcela bezdůvodně, včetně ženy, JUDr. Milady Horákové. Proč si komunisté vybrali zrovna i JUDr. Horákovou, jsem nikdy nepochopil. Po komunistickém převratu rezignovala na svůj poslanecký mandát a pracovala jako sociální pracovnice. Dávala si velký pozor, aby se nějak neprotivila komunistům. Komunisté ji přesto zavraždili a to velmi strašným způsobem, uškrcením na takzvaném prkně. Uspořádali s ní jakýsi monstrproces, ve kterém však ani netvrdili, že se něčeho dopustila. Pouze na ni hystericky křičeli a kladli jí jakési vtipné otázky. Komunisté byli prostě prachsprostí vrazi, zločinci, zkrátka spodina.

Komunisté taktéže pevně uzavřeli hranice a koho nechtěli pustit ven, ten se třeba desítky let nedostal ani na krok ven. Některé lidi, které dříve nepustili, navštívili pracovníci Státní bezpečnosti a nabízeli jim, že pokud budou pracovat pro StB jako udavači, do zahraničí je pustí. Mnoho lidí bylo puštěno na západ proto, že podepsali spolupráci se Státní bezpečností. Kdo nechtěl být udavač, ten se dostal za hranice až po roce 1989.

Komunisté dělali z lidí úplné hlupáky, zbavili je zcela lidské důstojnosti. Zorganizovali „volby“, ve kterých byla jedna kandidátka, určená komunisty. Tuto kandidátku pak lidé „volili“. Každý, kdo to dělal, se zajisté v hloubi duše styděl sám před sebou.

Komunisté ukradli a uloupili spousty dílniček a malých podniků malým živnostníkům, kteří si na tyto podniky našetřili mnohdy za celý život nebo na něho šetřili celé generace. Mé babičce, která provozovala kavárnu, sebrali i espresostroj, který osobně kdysi dovezla z Itálie. Komunisté však neuměli s tímto strojem pracovat a neuměli ho opravit. Když se polámal, bylo třeba přivézt součástky z Itálie. Nikoho ale nepustili ven, tak se stroj nedal opravit a byl vyhozen

Jeden z největších zločinů komunistů v Československu byla takzvaná kolektivizace zemědělství. Spoustě malých i velkých zemědělců bylo sebráno vše, co měli. Komunisté jim sebrali domácí zvířata i všechny koně, co měli. Rodičům mého dědy ukradli koně a ty pak všechny do jednoho utratili. (Ne, toto není nesmysl, to je pravda. Představte si zloděje, který ukradne třeba auto. On ho prodá nebo třeba sám používá. Představte si, kdyby zloděj ukradl auto, aby ho poté celé zničil. To dělali jen komunisté.)

Českoslovenští komunisté byli zločinci, avšak nejenom to. Byli navíc zločinci, kteří sami nerozhodovali. Jenom konali příkazy Sovětského svazu. Byli to kolaboranti. Když v Sovětském svazu došlo k určitému uvolnění, sovětští poradci žádali uvolnění i v Československu. Došlo proto k určitému uvolnění. Do čela komunistů se dostal muž jménem Dubček. Tento Dubček žil předtím v Sovětském svaze a konal vůli sovětského bratra. Jenomže k čemu nedošlo? V Sovětském svaze svrhli vůdce reformních komunistů Chruščova a nastoupil představitel tvrdých komunistů Brežněv. Ten nechal Československo v noci na 21. srpna 1968 přepadnout a zcela ho podrobil vládě ze strany Sovětského svazu. Dubčeka odstranil a nahradil ho Husákem. Nyní se zasmějete. V Komunistické straně Československa udělali „výměnu legitimací“. Každý komunista byl podroben přezkumu. V tomto přezkumu musel sdělit, že není pro „Dubčeka“, že je pro zabrání Československa v roce 1968. Hodně komunistů bylo z této zločinecké strany vyhozeno, protože byli příliš spjatí s Dubčekem. Příliš mu fandili. Jiní komunisté dokázali, že mu vlastně nikdy nefandili a mohli v komunistické straně zůstat. Ti komunisté, kteří prošli čistkami v Komunistické straně Československa po roce 1968 již byli vyslovení zrádci a kolaboranti.

Po roce 1989 byla Komunistická strana Československa zrušena a rozpuštěna. Byl jí zabaven majetek. Soldateska komunistické strany zvaná Lidová milice byla rozpuštěna. Komunisté zahazovali svoje legitimace nebo si je schovávali pod matraci na lepší časy. Vstupovali do Občanského fóra, nosili placku s portrétem svetrařského dramatika. Bývalí komunisté vstupovali do nových stran. Jeden bývalý komunista byl nazván nejpopulárnější politik. Bývalí komunisté se dostali do nejvyšších státních funkcí. Ze zapomenutí byl dokonce povolán „Dubček“. Stal se šéfem parlamentu. Další do té doby komunista se stal předsedou vlády.

Přesto však přese všecko došlo k určitému ústupu komunistů. Došlo k tomu, že do veřejného života přišli lidé, kteří nikdy nebyli v komunistické straně. Na některých radnicích už nezasedá ani jeden bývalý člen komunistické strany. Chcete však vidět velký počet bývalých komunistů na jednom místě? Pak se s důvěrou obraťte na české soudy. Česká justice je z velké části dodnes řízená bývalými komunisty. Jakoby zde ani nedošlo k žádnému roku 1989. (Na vysvětlenou, v tomto roce mělo dojít k jakési revoluci, už jste to také slyšeli?) Zde jenom krátce opět zopakuji, co to je justice. Jsou to jedině soudci, nikdo jiný. Státní zástupce je součástí moci výkonné. Advokát je soukromník. Ministr spravedlnosti není součástí justice. Je součástí moci výkonné. Na bývalé komunisty v justici narazíme především u takzvaně řečeno vyšších soudů, jako jsou soudy krajské, vrchní, nejvyšší a ústavní. Zde se komunisté, promiňte, bývalí komunisté, vyskytují v celých houfech. Co myslíte? Znám i soudce, bývalého komunistu, který byl i členem Lidových milicí?

Vadí vám to, že česká justice je téměř nezměněná od doby bolševika? Vadí nebo nevadí? Je to jedno? Je to jedno, že vás může poslat za mříže bývalý komunista, který byl jako voják z povolání a člen Komunistické strany Československa (KSČ) poslán na práva (aniž měl maturitu, tu si zrovna „dodělal“) protože byl horlivý komunista, byl správného dělnického a komunistického původu (oba rodiče komunisté) a po zjednodušeném studiu „práv“ byl poslán dělat vojenského prokurátora a později soudce? Po sametovém podvodu byl tento komunista ponechán u vojenského soudu. Když byly vojenské soudy zrušeny, tak byl převeden k civilnímu soudu. Většinou po krátké době byl od nějakého běžného okresního soudu „povýšen“ na nějaký vyšší soud a tam je dodnes. Bývalý komunista, bývalý komunistický vojenský prokurátor, bývalý komunistický vojenský soudce je nyní soudcem nějakého českého vyššího soudu. Třeba krajského, vrchního, nejvyššího, ústavního. Nevěříte? Věřte mi každé slovo napsané v tomto článku. Bývalý komunistický prokurátor či bývalý komunistický soudce nemá cenu. V USA se soudcům říká „Vaše Ctihodnosti“. Myslíte, že bývalý komunistický prokurátor či bývalý komunistický soudce by si zasloužil být oslovován „Vaše Ctihodnosti“? Bezcenný člověk nemůže udělat nic dobrého. Proč už nebyl ze soudu odstraněn a poslán do důchodu, či do výroby? Komunisté páchali zlo, bezpráví, vraždy, zbavovali lidi svobody. Každý, kdo se přihlásil do KSČ, pomáhal tomuto zrůdnému režimu. Platil příspěvky, z těchto příspěvků (také) se utužoval komunistický režim. Ke komunistickému soudci nemám vůbec nejmenší úctu. Neseděl bych s ním u jednoho stolu. Nešel bych na žádnou jeho akci. Nezajímají mě jeho názory. (Jaké může mít názory, vždyť je vše učili na školení.) Jaký má charakter někdo, kdo podporoval okupaci Československa v roce 1968. Jakou má cenu ten, kdo nenechal ani pokřtít svoje děti, neboť měl strach, že by ho vyloučili z KSČ? V roce 1968 komunisté tleskali Dubčekovi a po sovětské okupaci se předháněli v tvrzení, že ho nepodporovali. Vždyť je to k smíchu. Pryč jak s Husákem, tak s Dubčekem. Oba byli komunisté, oba se poklonkovali Moskvě. Proč mají být všude samí bývalí komunisté? Dorostla už nová generace. Proč jsou šéfy ústavního a nejvyššího soudu bývalí komunisté?

Osoby, které nemají cenu jako lidé, nemohou dělat něco dobrého. Mají strach. Chtějí jít s proudem, dostat se zase dále a výše. K tomu, abychom mohli dělat nové věci, je potřeba nových, nezatížených lidí.

V této kapitole se však chci zabývat spíše něčím jiným. Je sice pravda, že česká justice je poznamenána mimořádně silným výskytem bývalých komunistů, avšak na tomto místě chci ukázat, jak česká justice je institucí přežívající z doby komunistmu, je to pozůstatek komuinismu, komunistického režimu. Bolševici vládli v Československu od roku 1948 do roku 1989. Zrušili porotní systém u soudů a zavedli to, co je u nás doposud, jen s malými kosmetickými změnami. Bolševismus padl v roce 1989, bývalí komunisté převlékli kabát, ale jejich dítko, soudní systém, jak ho známe u nás nyní, přetrval do dnešních dnů. Co je tedy typickým jevem bolševického režimu v českém soudnictví, jevem, který přetrvává do dnešních dnů? Především je to neexistence porot u soudů. Komunisté, když se dostali v Československu k moci, tak zrušili poroty. Nemohli je potřebovat. Představte si, co by se stalo, kdyby existovaly poroty a komunisté by chtěli odsoudit nějakého chudáka zemědělce, který nechtěl vstoupit do JZD? Představte si, že by o jeho osudu rozhodovala porota, složená z jeho spoluobčanů. Představte si, že by porotci řekli: „Strejček ale nic neudělal, jenom se staral o svoje políčko a krmil kravku a vepříka.“ Tak to by nešlo, oni by ho přece zprostili. Muselo tedy nutně dojít ke zrušení porot. Na místo poroty dali ke všemu ochotného komunistu, grázla, kterému bylo jedno, že odsoudí nevinného člověka. Tak se mohli odsoudit nevinní lidé a to na mnoho let vězení nebo i k smrti. Podobný jev nastal i v Jihoafrické republice, dříve nazývané Jihoafrická unie. Tam bývaly dříve také poroty. Pak došlo k zavedení rasistického režimu, takzvaného apartheidu. Představte si, že třeba soudili odpůrce rasistického režimu. Co by se stalo, kdyby ho postavili před nezávislou porotu? Porota by ho zajisté zprostila podané obžaloby. Co proto udělali jihoafričtí rasisté? Udělali to stejné, co českoslovenští komunisté. Zrušili poroty. Mohli tak každého odsoudit. Prostě každého postavili před jednoho člověka, „soudce“ a ten odsoudil každého, koho chtěli. Na jihu Afriky tedy zrušili poroty rasisté, v Československu komunisté.

Samozřejmě, v českém soudním systému, zavedeném za komunismu, nemůže obhajoba předvolat byť jenom jediného svědka. Může ho jenom „navrhnout“, ale soudce svědka může a nemusí předvolat. Jistě jste viděli ve filmech z USA, jak advokát vyhledá, koho chce a předá mu předvolání k soudu. Role obhájce v USA je velmi významná, u nás je významná mnohem méně.

Jakmile státní zástupce přednese obžalobu, obhajoba na ni nesmí reagovat. Někdy je v obžalobě spousta nepřesností, omylů a pochybení. Obhájce nemá právo na omyly v obžalobě odpovědět. V USA je to naopak obhájcova povinnost, aby se vyjádřil k obžalobě ve formě „otevíracích argumentů“, tak jako státní zástupce. V USA se obhájce po přečtení obžaloby vyjadřuje k obžalobě, sděluje svoje stanovisko.

V České republice je pro obhájce (o obžalovaném ani nemluvě) velice těžké telefonicky komunikovat se soudcem. Státní zástupce zná „heslo“ a pokud sdělí toto „heslo“, tak ho spojovatelka přepojí kamkoliv. Obhájce však „heslo“ nezná. Nesmí ho znát. Není mu sděleno. Pokud telefonuje k soudu, tak u hodně soudů není přepojen spojovatelkou nikam mimo informační centrum. U některých soudů však existuje stále ještě určitá slušnost. To musím říci objektivně. Zároveň ale platí, že u některých soudů je to krajně špatné. Jako příklad klidně uvedu Brno. V Brně nespojí obhájce ani k městskému ani ke krajskému soudu, pouze na informační centrum. Někdy však obhájce potřebuje mluvit se soudcem nebo alespoň se zapisovatelkou. Spojovatelka ho však nepřepojí ani k zapisovatelce. Obhájce se však potřebuje zeptat třeba, kolik bude dnes svědků. Potřebuje se třeba na něčem domluvit. Například, že se dostal do srážky vozidel a přijede později. V informačním centru se ale na ničem nedomluví. Pouze se může domluvit, že mu třeba nachystají spis k nahlédnutí. Někdy spis k nahlédnutí nachystají až třeba za týden. Někdy jsem volal k soudu a spojovatelka se mě ptala, jestli jsem státní zástupce. V tom případě by mě přepojila, jinak ne. Pokud bych zalhal a řekl, že jsem státní zástupce, tak by se mě zeptala, jaké je zrovna „heslo“. To je rovnost stran, co? Jenom na vysvětlenou. Jakmile státní zástupce podá obžalobu, stává se stranou stejně jako obžalovaný. Státního zástupce ale k soudu přepojí, obžalovaného ne. Teď se však podržte. Státní zástupci a soudci si běžně volají a scházejí se, aby případ „konzultovali“. To je co? Tomu říkám soudní nestrannost. V rámci objektivity musím ale uznat, že státní zástupci jsou většinou vstřícní. Dá se k nim dovolat a většinou se nesnaží nikomu zbytečně škodit. Hodně záleží ale případ od případu. Veškeré důkazy u soudu provádějí soudci. Až po soudci, soudcích přísedících a státním zástupci dostane možnost klást otázky obhájce. Je velmi často opravován soudcem. Jeho práce je ztěžována. Je mu sdělováno, že tato otázka už tu byla. Je mu řečeno, že otázka je „kapciózní“. (Nevím, co to je. Nikde v žádném zákoně nic takového není napsané. Víte někdo, co to je? Napište mi to.) Jeden soudce mi řekl, že otázky nesmí být „sugestivní“ a „kapciózní“, nesmí být kladeny „sugestivně“. Jeden soudce mi řekl, že ve spise je možno najít odpověď na otázku, kterou kladu. Lze to ze spisu vyčíst. Pokud se podíváte na internet, tak si tam najdete spoustu videí ze soudních síní z USA, ale i odjinud. Zde vidíte, že svědky vyslýchá státní zástupce a poté obhájce, ne soudce. Poté, co výslech provede jeden, se většinou udělá přestávka. Poté přijde ke slovu druhá strana a výslech začíná na novo. Vyslýchající se ptá, na co chce, bez ohledu na to, zda otázka již byla položena protistranou. (Protistranou obžalovaného a obhájce je státní zástupce a naopak.) Svědek sedí na židli, ne jako u nás, kde třeba několik hodin musí stát. Lidičky, toto už nemá ani nic společného s běžnou slušností. Voir dire. Je opravdu téměř nemožné porovnat západní porotní systém s českým neporotním systémem, který byl založený v době komunismu. Jak již víte, v porotním systému rozhoduje o vině či nevině obžalovaného porota, ne soudce. Než je ale porota sestavena, může navržené porotce vyslýchat obhájce a státní zástupce, aby poznali, zda někdo z porotců není zaujatý. Představte si, že v České republice by obžalovaný a jeho obhájce měli možnost vyslechnout soudce, zda není podjatý. U nás přitom soudce telefonuje se státním zástupcem a věc spolu „konzultují“. Víte, jak strašně je třeba v USA zakázáno, aby státní zástupce nebo obhájce něco „konzultoval“ se soudcem? Pokud státní zástupce nebo obhájce chce něco sdělit soudci (potřebuje třeba posunout začátek soudního jednání), pak u toho musí být i druhá strana. Strany jsou: obžalovaný a obhájce na jedné straně a státní zástupce na straně druhé. U nás znám třeba případy, ve kterých soudce poskytl rozhovor novinám, poté, co mu napadla obžaloba. (Poté, co mu byl přidělen případ.) Tento soudce si pochvaloval práci policie a říkal, že tentokráte jsou přímé důkazy a bude možné obžalovaného odsoudit. Musím k tomu něco dodávat? Co myslíte, že by bylo, kdyby v USA soudce nebo porotce poskytl před projednáváním případu rozhovor novinám, že nyní bude možné odsoudit obžalovaného? Co říkáte?

Po každé revoluci dochází ke dvěma jevům. Jedním jevem je odpoutání se od minulého režimu. Ruší se instituce a zákony minulého režimu. Odcházejí osoby spjaté s minulým režimem. Zároveň ale dochází ke kontinuitě s minulým režimem. Některé instituce zůstanou zachované. Policejní složky zůstanou téměř nezměněné. Armáda zůstane na svých místech. Věznice stojí tam, kde stály. Hodně docházívá k tomu, že soudy a soudci zůstávají jako předtím. Toto je případ České republiky a celé té podvodné Velké listopadové sametové revoluce. Samet s námi zamet. Česká justice je typickým příkladem kontinuity s předchozím režimem. Došlo ke zrušení bolševického režimu. Jeden z jeho pilířů, justice však zůstal, jak byl. Nevím, jak k tomu mohlo dojít, ale toto není správné. Ledacos se změnilo. Došlo k naprosté diskontinuitě se šikanováním lidí s výjezdy do zahraničí. Byly zrušeny Krajské správy pasů a víz. Dnes je třeba pouze si vyzvednout na úřadě pas a to je vše. Můžeme cestovat, kam chceme. Pokud země, do které chceme jet, vyžaduje, abychom napřed získali vízum, tak si ho musíme opatřit. To však není věcí českých úřadů. Došlo tedy k naprosté diskontinuitě s minulým režimem, co se týče cestování. Co se týče místní správy, či samosprávy, tam došlo vlastně k vybudování samosprávy. Za bolševika neexistovala žádná samospráva. Existovaly národní výbory, které byly sice i v malých obcích, ale to byly úřady státní, pouze byly umisťovány různě po republice. Dnešní obecní úřady jsou opravdu orgány té které obce, samosprávy. Kde který místní starosta nemá rád vládu v Praze a vyjadřuje se o ní hanlivě a oporvžlivě. Není dosazen státem. Místní představitelé jsou voleni místními občany. Hodně věcí se změnilo. Co se však nezměnilo téměř vůbec, jsou soudy. České soudnictví je vyloženě soudnictví, které má všechny rysy komunistického či snad socialistického typu. Zatímco v západním soudnictví jde o souboj obžaloby a obhajoby, u českého soudu je to jak za bolševika. Jakmile věc dospěje k soudu, o nějaké nezávislosti a objektivitě není vůbec řeč. Obžalovaný má před sebou hlavního nepřítele či protivníka a tím je soudce. Státní zástupce je pasivní. Většinou položí jen pár otázek. Případ má často nedopracovaný, například nemá podchycené detaily. Proč by to dělal? Soud za něho vše doplní. Soudce se snaží co nejrychleji obžalovaného odsoudit. Co hlavně dělá český soudní systém nedemokratický, komunistický? Těžko odpovědět. Prostě všechno. Celý ten systém. Nejsou poroty. Vše záleží na jednom člověku. Obhajoba nemůže odpovědět na přednesenou obžalobu, nemůže předvolat svědky a to ani v přípravném řízení ani u soudu. Obhajoba nemůže vyslýchat svědky, jenom několikrát přežvýkaný citrón, mnohokrát již vyslechlého svědka vyslechnout na závěr výslechu. Poté, co svědka vyslechne policie, soudci (předseda senátu, soudci přísedící), státní zástupce, zmocněnec poškozeného, dojde na obhájce. Většinou je vystaven útokům ze strany soudce, proč se tolik ptá, kam otázka směřuje, jestli má další otázky. Jenom asi ve 3 % případů je obžalovaný podané obžaloby zproštěný. V USA třeba v 50 %. Lidé, toto se vám líbí? Toto jste chtěli? Rok 1989 ještě do justice v České republice moc nepronikl. Vím, že porotní systém nebude v České republice obnoven zítra. Je ale potřeba informovat, že toto, co je, není správné. Na západ od nás existuje i něco jiného. Je třeba prolomit těžkou informační blokádu. Je třeba, aby lidé věděli, že český justiční systém pochází z doby komunismu. Vše, co pochází z komunismu, je špatné. Pryč s komunismem. Pryč se vším, co vymysleli komunisté a jejich pohůnci. Sledujte internet, sledujte vše, kde, načerpáte znalosti. V tom je velká síla, kterou nepřekonají ani bývalí komunisté.

Stejně si nemohu pomoci. Musím stále přemýšlet o tom, jak se česká justice odlišuje od justice třeba americké. Česká justice je tu na to, aby odsoudila obžalovaného. Pokud není obžalovaný odsouzený hned a je sproštěný, státní zástupce se odvolá, třeba jednou, dvakrát, desetkrát, až se soud prvního stupně podvolí a obžalovaného odsoudí. Toto v USA neexistuje. Jednou obžaloby zproštěný obžalovaný je jednou pro vždy volný. Tento princip garantuje již samotná jejich ústava, která zakazuje takzvané dvojí nebezpečí či snad dvojí ohrožení. Jakmile porota jednou obžalovaného zprostí, tak je prostě navždy volný. U nás běžně odvolací soud věc vrací soudu prvního stupně a pokud soud prvního stupně nevyhoví, tak věc běžně odejme soudci, jemuž byla přidělena a věc přikáže jinému soudci. To je, co? České soudy jsou prostě jenom další státní orgán, který slouží k tomu, aby „oni“ dělali, co chtějí s těmi druhými. Samotní soudci ale také nejsou nic. Neustále jim hrozí přeložení či kárné řízení. Neustále přecházejí z jednoho úseku na druhý, pokud se znelíbí, jdou z úseku trestního třeba na úsek exekucí, nebo úsek civilní, dokonce civilního dožádání. V USA je soudce soudcem určitého obvodu. Je zvolený nebo jmenovaný tam a tam a není překládaný. Nemusí se bát, že se znelíbí odvolacímu soudu. České soudy nejsou soudy v pravém slova smyslu. Jsou to továrny na odsouzení. Toto chcete? Nemáte také svoji cenu? Jenom Američané jsou plnohodnotní lidé? My jsme něco méně? Ne? Tak proč oni mají to, co my nemáme? Proč oni mají porotní soudy, volené soudce, voir dire a nezávislé soudy? Komunisté, gratuluji. Odešli jste, ale vaše dítko, to jest tedy česká justice, vás nezapře. Můžete být na něho a na sebe hrdí. Pevně ale věřím, že přijde den, kdy se to změní.

Je toho strašně moc, co bych chtěl uvést k rozdílům mezi naším českým soudnictvím komunistického typu a západním systémem, který je zosobněn hlavně tím, že o vině rozhodují nezávislé poroty. Opravdu je toho strašně moc, co by se tu dalo zmínit. Není možné uvádět vše. Rozdíl není jenom v tom, že u nás neexistují poroty, které komunisté zrušili. Je to také (mimo jiné a jiné) tím, že pokud je obžalovaný zproštěný obžaloby, může se státní zástupce odvolat a hodně často je nakonec obžalovaný uznán vinným. Odvolací soud věc vrátí soudu prvního stupně. Ten dále jedná a rozhodne. Třeba obžalovaného zase zprostí. Státní zástupce se zase odvolá. Odvolací soud zase obžalovaného zprostí a pokud se státní zástupce zase odvolá, tak velice často odvolací soud věc původnímu soudci odejme a věc přikáže jinému soudci. To jsem uvedl už i výše. V USA se toto stát nemůže. Pokud se mě zeptáte, jak to, že ne, pak odpovím, že takovýto postup je zakázaný přímo v Ústavě USA. V pátém dodatku je jasně stanoveno, jaká jsou některá práva stíhané osoby. Zde, v tomto dodatku je stanoveno, že pokud je někdo obžalovaný, nesmí být postaven před soud dvakrát pro ten stejný trestný čin. V praxi to mimo jiné znamená i to, že pokud porota řekne „nevinen“, ono slavné „not guilty“, jde obžalovaný domů. Je jednou pro vždy zproštěn podané obžaloby, pokud je ve vazbě, tak uniformovaná eskorta neboli dozorci neboli bachaři odcházejí. Stojí mě dost času a peněz tyto skutečnosti šířit, aby je každý znal. Z toho důvodu potřebuji vaši pomoc. Sdělujte tyto skutečnosti svým blízkým a známým. Vysvětlete jim, že západní porotní systém je vyšší systém než systém, co byl založený bolševikem. Vysvětlujte, že například porotní systém není součástí pouze „anglo-saského“ práva. Jak uvádím pořád dokola, Rakousko-Uhersko mělo také porotní systém a Karel Havlíček Borovský byl také souzen a zproštěn ryze českou porotou obžaloby, v ryze českém neanglosaském městě Kutné Hoře. Nenechte se ohlupovat bývalými komunisty, nenechte ani, aby bývalí komunisté ohlupovali vaše blízké. Musím již končit s tímto tématem. Je to však téma tak široké, že by se na něho dalo napsat deset rigorózních prací, které by byly velice rozsáhlé.

JUDr. Oldřich Ševčík

V Brně dne 9. 12. 2015

sevcik@shibboleth.cz
judr@oldrichsevcik.cz