Stránky na podporu porot Vítejte na mých stránkách Základní informace

Fotografie Tatry 613-4 Nejnovější fotografie Tatry 613-4 Vraťte židovský majetek Jedině poroty Střípky z Las Vegas i odjinud Případ Jiřího Kajínka ve světle porotního soudnictví Poroty nejsou typické jen pro „anglosaský“ systém Právo být souzen porotou Garance práva na porotu v USA, Listina práv v USA a některá další základní práva tam garantovaná Co je mým cílem? Organizace na podporu porot Zbavte se otrocké mentality. Sebedůvěra, sebejistota, disciplína Posilujte svoji víru. Hledejte inspiraci v Bibli Čtěte Bibli, ale kterou? Výběr poroty, voir dire Právo být souzen sobě rovnými Právo být souzen nestrannou porotou, sestávající z nezaujatých porotců Soudci by měli být voleni Obce by měly mít své soudy Jakou kvalifikaci by měli mít čeští soudcové a jakou kvalifikaci ve skutečnosti mají. Porovnání s USA Česká justice, poslední bašta komunistického režimu Česká justice, poslední bašta komunistů Převlečení komunisté, staré struktury, „Mgr.“-ové, rychlokvašky Zastupující místopředsedové Podmíněné propouštění z výkonu trestu odnětí svobody Nevolte do parlamentu sportovce a komedianty Přidělování případů u brněnského krajského soudu mimo pořadí Pryč s rudou justicí Doslov Knihy, které je možno objednat Odkazy na některé moje další internetové stránky.
Tatra
English – www.juries.cz – English
www.poroty.cz

Garance práva na porotu v USA, Listina práv v USA a některá další základní práva tam garantovaná

Brno

Ve Spojených státech amerických, kde jsem delší dobu žil, má každý člověk právo v případě trestního stíhání být souzený porotou. Jinými slovy, pokud jsem postaven před soud v trestní věci, mám právo, aby moji věc posoudila porota, nikoliv soudce a aby porota rozhodla, zda jsem vinen či nikoliv. Obyvatelé USA toto právo považují za jedno z úplně nejzákladnějších, nerci-li úplně to nejzákladnější. Zde bychom si mohli říci, kde je toto právo garantováno či zakotveno, jak daleko sahá, zda je někdy porušováno, zda je možné se ho vzdát.

Nechci zacházet do detailních historických rozborů. Tyto stránky také nemají cíl poskytovat historické údaje. K tomuto účelu byla publikována spousta knih. Existují vynikající stránky na internetu. Přesto se musím trošičku zmínit o historickém vývoji.

Právo na to být souzen porotou (před porotou) je velmi staré v Anglii a ve Skotsku, Walesu i v Irsku. Hovoří se o nějakých 800 letech porotní tradice. To je již dosti, že? U nás poroty stále i tolik let po odstranění bolševismu nemáme. Je tedy možno říci, že jsme 800 let pozadu. Když byl objeven nový světadíl později nazvaný Amerika, do tohoto světadílu začali proudit vystěhovalci, aby se tam usadili ve snaze najít nový život, především však náboženskou svobodu. Jako první vystěhovalci se většinou uvádějí vystěhovalci, kteří do Nového světa přijeli na lodi Mayflower. Říká se jim proto běžně Mayflower Pilgrims, Poutníci z Mayflower. Jiné zdroje uvádějí, že když Poutníci z Mayflower přijeli do Nového světa, existovalo tam již několik osad evropských usedlíků. Tito první usedlíci a další, kteří přišli po nich, byli britští poddaní. Žili pod vládou britských panovníků v koloniích. Pokud mezi nimi došlo ke sporům, tyto spory byly rozhodnuty kolektivně. O trestných činech bylo rozhodováno kolektivně, porotou. Osadníci v amerických koloniích přebírali britskou kulturu, britské zvyky, britské právo, právo na porotu. V roce 1776 vyvrcholily spory mezi americkými osadníky a jejich potomky na jedné straně a britskou korunou na straně druhé. Logickým vyústěním (někteří hlupáci dnes by řekli „řešením“) těchto sporů bylo, že osadníci v Novém světě vyhlásili nezávislost. Samozřejmě, Britové se s tím nesmířili a došlo k bojům. Američané nakonec svoji nezávislost uhájili a jejich země se stala nezávislou. Tato země zpočátku neměla velmi silnou federální vládu. Jednalo se o konfederaci. Samozřejmě, již v té době měl lid právo na porotu. Nechci opravdu zacházet do podrobností. Odkazuji na velmi podrobné historické knihy. Uspořádání ve formě konfederace z různých důvodů nevyhovovalo a z toho důvodu byla přijata v roce 1789 ústava, která udělala ze Spojených států amerických federativní stát sestávající z více států a dalších území. (Portoriko například není státem, ale je součástí USA. Washingtom, D. C. také není státem. Území, která nemají postavení státu, jsou různým způsobm krácena na svých právech. Na to zde však není čas.) Tato nová ústava podléhala složitému ratifikačnímu procesu. Nová ústava neobsahovala žádnou garanci lidských či občanských práv. Proto byla v roce 1791 ještě přijata Listina práv, která se stala součástí Ústavy USA a která ve svých deseti takzvaných dodatcích garantuje některá základní lidská práva obyvatelům USA. (Tedy nejenom občanům USA ale každému, kdo se nachází v USA. Cizinec, který je obžalovaný v USA z vraždy, je souzený v USA porotou.) Jako autor těchto deseti dodatků je uváděný James Madison. Opravdu nemohu zacházet do detailů, ale navrhuji vám, abyste se touto tématikou více zabývali třeba později. Je to velmi poučné a inspirující. Jenom pro zajímavost mohu uvést, že některé články nebyly přijaty. Nebyly ratifikovány, proto nyní v Ústavě USA nejsou. Já proto o nich nebudu hovořit. Zmíním se jenom o tom, co v Ústavě USA zakotveno je.

Prvních deset dodatků nyní jeden po druhém vyjmenuji a ke každému dám krátký komentář v čem je pro nás ten který dodatek inspirující, zda práva v něm zakotvená má i občan České republiky. Dodatky jsem přeložil já. Snažil jsem se o co největší přesnost a to i za cenu kostrbatosti.

Dodatek I

(Ustanovení náboženství, svoboda náboženství, projevu, tisku, shromažďování, právo petiční)

Kongres nepřijme žádný zákon týkající se ustanovení konkrétního náboženství nebo zakazující svobodný výkon určitého náboženství či zkrácení svobody projevu, tisku nebo práva lidí mírumilovně se shromažďovat nebo zasílat vládě petice požadující nápravu křivd.

Zde vidíme, že ve Spojených státech by nemohlo být něco jako u nás a to především v minulosti ale i nyní. Po bitvě na Bílé hoře byla oficiální církví církev římská, papežská. Ostatní církve byly napřed zakázány, později trpěny a znevýhodňovány. V dnešní době probíhá u nás jakési strašlivé vydávání majetku především církvi katolické. Zároveň však oficiálně uznané církve dostávají obrovské peníze. Jejich zaměstnanci, duchovní dostávají od státu plat. Římskokatoličtí vysocí hodnostáři jsou nazýváni přímo „biskup brněnský“, „biskup pražský“ a podobně, aniž by bylo specifikováno, od které církve jsou. Brněnské katolické biskupství je nazýváno „biskupství brněnské“. Toto je samozřejmě nesmysl. Nechci však zacházet do hlubších náboženských úvah. Jediným zdrojem je zajisté pouze Bible. Zde se rozhodně nepíše o papeži, římské církvi a už vůbec ne o nějaké výlučnosti římské církve. Toto vše by ale v USA nebylo možné. Bylo by to neústavní.

V USA je naopak ústavně garantována svoboda náboženství. Toto existuje v podstatě i v České republice. Pouze v minulosti, v době komunistického režimu, došlo ke strašnému náboženskému pronásledování. Některé církve byly zakázány a jejich členové pronásledováni. Náboženské řády byly zakázány a jejich majetek uloupen. K náboženské nesvobodě docházelo ale i za Habsburků. Protestanté byli pronásledováni, šikanováni, okrádáni a nuceni k odchodu ze země. K náboženské nesvobodě došlo ale i vůči katolíkům za vlády samotných Habsburků, jinak vždy horlivých katolíků. Syn Marie Terezie Josef II. vyháněl různé řády ze své říše, zakazoval náboženské obřady, pohřbívání do hrobek a zakazoval některé pohřební rituály. Samozřejmě, k pronásledování církví došlo i za hitlerovců. Nikdo však nepronásledoval církve tak, jako komunisté v době bolševického režimu. Toto by samozřejmě nebylo možné v USA. Bylo by to neústavní.

Svoboda projevu. Ta je v USA vykládána velmi zásadně. Je možno propagovat cokoliv. Je možno chválit Hitlera, Stalina, Brežněva... Je možno nosit hákový kříž. Je možno psát stupidní knihy, ve kterých se tvrdí, že hitlerovci nevraždili Židy v koncentračních táborech. (Samozřejmě, hitlerovci vraždili Židy a další v koncentračních táborech. Vyvraždili obrovská množství lidí.) U nás by to nebylo možné. U nás byla zavedena samostatná skutková podstata popírání vraždění Židů. Pokud v České republice někdo tvrdí, že hitlerovci nevraždili Židy, může být trestně stíhaný a odsouzený. V USA je svoboda projevu mnohem širší, větší, než v České republice.

To stejné platí pro právo tisku a právo shromažďovací. V USA je možné zorganizovat shromáždění na připomenutí narozenin třeba Adolfa Hitlera, nebo jiného takového ubožáka. Je možno vydat oslavné knihy o Stalinovi. Je možno vydat knihy o Hitlerovi či Leninovi. V České republice jsou stíhány osoby, které propagují nacismus. Mnohem méně jsou stíhány osoby, které propagují dobu komunistického režimu, či prostě samotný komunismus. Na internetu existují stránky bývalých pohraničníků, kteří popisují, jak chytali ty, co chtěli utéci na Západ. Komunistická strana je v České republice normální parlamentní stranou.

Dodatek II

(Právo nosit zbraně)

Dobře řízená milice, jsouc nezbytná pro bezpečnost svobodného státu, právo lidí mít ve svém držení zbraně a tyto zbraně nosit nebude narušeno.

Povšimněte si jedné věci. V prvním dodatku jsou zakotveny některé základní svobody. Ve stručnosti (ve velké stručnosti) jsem se o tom zmínil výše. Hned v druhém dodatku je garantováno právo vlastnit a nosit zbraně. Vyplývá z toho, jak důležité toto právo pro obyvatele USA je. Já osobně se domnívám, že právo vlastnit a v případě ohrožení použít zbraň je jedno z hlavních práv člověka. Na některém dalším místě se chci zabývat právem nosit zbraně v USA a u nás podrobněji. Zde však musím uvést, že právo použít zbraň je v České republice velice omezeno. Mnoho lidí zde bylo napadeno. Použili zbraň ke své obraně a tito lidé byli stíháni a odsouzeni. (Ti, co se bránili se zbraní, byli odsouzeni a ne ti útočníci.) Právo použít zbraň by mělo být jednoznačné. Pokud mě někdo napadne, měl bych mít právo se bránit se zbraní v ruce. Na to zbraň je. K tomu se kupuje. Pokude mě napadne někdo, kdo je mnohem silnější, vyložený zabiják, pak proč bych nemohl použít zbraň? Mám se nechat ubít a oloupit? K čemu by mi moje zbraň potom byla? Podporuji právo nosit zbraň a v případě napadení se se zbraní v ruce bránit. Bezúhonný občan má právo vlastnit zbraň. Pokud by se pokusil o státní převrat nějací bandité, pak je potřeba vlastnit zbraně a tyto bandity zastavit. V případě napadení země cizím státem je dobré mít zbraně a cizí vojska vyhnat. Za druhé světové války byla například napadená Jugoslávie. Jugoslávská armáda neměla proti hitlerovským vojskům šanci, avšak Titovi partizáni patřičně vyzbrojení byli Němcům minimálně rovnocenným soupeřem, ze kterého měli opravdu hrůzu.

Právo vlastnit a nosit zbraně je v USA jedno ze základních lidských práv, práv člověka a občana. V samotných Spojených státech však existuje silná skupina lidí, která se snaží toto právo dané lidu okleštit, snad úplně zrušit, lidu odebrat. Tito lidé využívají každé možnosti, jak by toho dosáhli. Většinou je možno je slyšet po nějaké katastrofě, ve které nějaký šílenec někoho zastřelí, především více osob naráz. Některé státy dokonce přijímají různá omezení. Snaží se majitelům zbraní jejich právo okleštit. Toto však je velice obtížné nebo snad dokonce to není možné. Právo na zbraně je totiž garantováno nikoliv nějakým zákonem ale přímo ústavou. Dodatky jsou součástí ústavy. Zrušit dodatek Ústavy USA je téměř nemožné. Téměř každý občan USA zná II. Dodatek Ústavy USA nazpaměť. Je to úžasná garance takového práva, práva vlastnit zbraň. Každý, kdo může vlastnit zbraň a zbraň vlastní, je na toto svoje právo nesmírně hrdý. Jestli jste viděli film Cech panen kutnohorských, tak si jistě pamatujete na scénu, ve které Mikuláš Dačický z Heslova musel odevzdat svůj kord, neboť měl opletačky se zákonem. Zaplatil ale velikou kauci a kord mu byl vydán. Považoval si za velké privilegium vlastnit zbraň a tuto zbraň nosit. Toto právo měl ve středověku jenom někdo, většinou jenom šlechticové a měšťané. Jak asi víte, Mikuláš Dačiký z Heslova byl erbovní měšťan. Měl tedy právo nosit u sebe kord. Pokud tedy v dnešní době máte právo nosit zbraň, jste něco jako erbovní měšťan ve středověku. Jste člověk, který má určitou výsadu. Tato výsada zavazuje. Právo nosit zbraň si myslím zavazuje každého, kdo tohoto práva využije. Pokud vlastním zbraň, pak jsem si vědom toho, že mi společnost dala určitou důvěru. Vím, že ji nesmím zneužít. Já zajisté jako velký zastánce práva nosit zbraň si jsem vědom oné ohromné zodpovědnosti, kterou nesu, pokud se rozhodnu tohoto práva využít. Nesmím se dopustit absolutně ničeho nezákonného nebo by mi toto privilegium mohlo být odňato. Každý utlačovatelský režim toto právo lidu upírá. V době komunismu mohli mít zbraň jenom velmi loajální osoby. Ve svobodné demokratické společnosti je právo vlastnit a nosit zbraně jedním ze základních práv člověka. Nesmí ho však zneužít a tohoto svého práva si musí maximálně vážit. Nemám v úmyslu, aby se naše organizace vyloženě specializovala na obranu práva vlastnit zbraně. Na to jsou organizace jiné, již existující, specializované. Musím pouze zdůraznit, že právo vlastnit a nosit zbraně zásadně podporuji.

Dodatek III

(Ubytování vojáků)

Žádný voják nebude v mírových dobách ubytován v žádném domě bez souhlasu majitele tohoto domu a to ani v čase války. Pouze způsobem, jaký bude stanoven zákonem.

Smysl tohoto dodatku je myslím jasným a pro účely této práce není třeba se jím nějak hlouběji zabývat. Britové se ve svých koloniích chovali opravdu přezíravě. K místnímu obyvatelstvu se chovali pohrdavě. Místní lidé jim museli posluhovat a dávat jim jídlo. Aby se něco takového v budoucnosti nemohlo opakovat, byl přijat tento III. Dodatek Ústavy USA. Jsem rád, že mohu říci, že v České republice naštěstí tyto potíže v současnosti nemáme. Samozřejmě, že v minulosti to bylo něco jiného. Hitlerovci za protektorátu zabírali, co chtěli. Udělali ze zámku třeba školící centrum Hitlerjugendu. Komunisté zase zabírali statky, budovy, hospodářská zvířata a dělali tam JZD, agitační středisko nebo prostě cokoliv, ať již užitečného nebo neužitečného. Kdo se vzpíral, byl vystěhovaný z obce nebo odsouzený do vězení nebo všechno dohromady. Buďme rádi, že tato doba je pryč. Dělejme však vše proto, aby se nevrátila. O tom, co se dělo v minulosti, informujme mladší ročníky, aby věděli a aby se na tu dobu nikdy nezapomínalo. Již žádné ubytování nezvaných hostí, ať již vojáků, nebo kohokoliv.

Dodatek IV

(Konfiskace, prohlídky a povolení prohlídek nebo zatčení)

Právo lidí být zabezpečen před neoprávněnými prohlídklami a konfiskacemi týkajícími se jejich osob, domů, listin a majetku nebude porušeno a žádná povolení k prohlídkám, konfiskacím a žádné zatykače nebudou vydávány, ledaže by se jednalo o důvodné podezření, které by bylo podpořeno přísahou nebo slavnostním slibem a bude muset být v takovémto povolení konkrétní místo, které se má prohledat a osoby, které mají být zajištěny nebo věci, které mají být zabaveny.

Tento dodatek je myslím jasný. Garantuje se v něm právo obyvatel USA, aby jim nebylo nic bezdůvodně konfiskováno, prohlíženo bez povolení a také, aby případné povolení nebylo dáváno bezdůvodně.

Vzpomínám si na jeden takový případ. V době, kdy jsem žil v USA, jsem zažil dva prezidenty. Napřed byl dva termíny Ronald Reagan a po něm byl zvolený na jeden termín George Bush. V době jeho úřadu jsem se vrátil domů, přesně v roce 1991. President Reagan jednou kritizoval soudní systém v USA a podle něj příliš velkou ochranu zločinců. Ronald Reagan vyprávěl tuto historku: Před soud, konkrétně před velkou porotu, měl být postaven manželský pár, který měl obchodovat s omamnými látkami (drogami). V USA je to totiž tak, že když státní zástupce podá obžalobu, tuto obžalobu vyslechne velká porota a ta rozhodne, jestli případ je opravdu natolik silný, že půjde před soud. Pokud rozhodne, že ne, věc nejde ani před soud. O tom budu hovořit dále. Tajní policisté vnikli do domu, který patřil manželskému páru. V kolébce spalo novorozeně a toto novorozeně bylo prohledáno. Novorozeně bylo oblečeno do pyžama a pod pyžamem byly nalezeny drogy. Státní zástupce šel k soudu a žádal, aby velká porota rozhodla, že případ bude slyšen u soudu. Obhájce obou manželů sdělil soudci, že důkaz byl získaný nezákonně. Uvedl, že policisté neměli povolení prohledat dítě. Státní zástupce uvedl, že policie měla povolení prohlédnout manželský pár a jejich obydlí. Obhájce žádal důkaz o tom, že policie měla povolení k prohlídce dítěte. To státní zástupce neměl. Řekl, že policie ani nevěděla o existenci nějakého dítěte. Děti se přece nestíhají a podobně. Soudce řekl, že státní zástupce nesmí velké porotě říci cokoliv o drogách nalezených u dítěte. Je to nezákonně získaný důkaz. Státní zástupce řekl, že v tomto případě obžalobu nepodává, neboť jiný důkaz nemá. U manželů drogy nalezeny nebyly. V jejich domě drogy nikde jinde také nebyly nalezeny, pouze u dítěte. Manželé, údajně obchodující s drogami, byli okamžitě propuštění a případ byl uzavřen. Prezident Reagan tento postup kritizoval. Říkal, že měli být souzeni, odsouzeni a soud měl zahodit klíče od vězení a podobné nesmysly. Ve skutečnosti však tento konkrétní soudce postupoval správně. Není možné porušovat zákon či dokonce ústavní práva jenom, abychom někoho mohli odsoudit. Zde navíc vidíme, že soud či soudce v USA není jako v České republice jenom další orgán činný v trestním řízení, ale je to naopak nezávislý orgán, který říká: „Předložte mi napřed legálně získané důkazy a pak se o tom můžeme domlouvat.“ Zde také vidíte, že soudce v USA jedná nestranně, neboť má většinou alespoň čtyřicet let věku, minimálně deset let před zvolením soudcem již vykonával právnickou profesi. Samozřejmě, že soudce v USA je volený obyvateli svého obvodu na určitou omezenou dobu. Je to prostě úplně něco jiného. O všech těchto aspektech budu hovořit později podrobněji.

Prostě je potřeba, aby policie nemohla dělat neoprávněné prohlídky, aby povolení k prohlídkám nebyla dávána rutinně a bezdůvodně. Pokud dojde k nepovolené prohlídce, to, co je během ní nalezeno, nesmí být použito.

Dodatek V

(Obžalování velkou porotou, dvojí nebezpečí, inkriminace vlastní osoby, řádný průchod práva, řádná kompenzace)

Žádná osoba se nebude zodpovídat za hrdelní nebo jiný hanebný zločin, ale pouze na základě předložení obžaloby ze strany velké poroty s výjimkou případů, ke kterým došlo v pozemních nebo námořních ozbrojených silách nebo v milici, když se nachází v činné službě v době války nebo veřejného ohrožení. Ani žádná osoba nebude předmětem toho, aby za stejné porušení zákona byla vystavena dvakrát nebezpečí života nebo zdraví, ani nebude žádná osoba nucena svědčit v trestním případě proti sobě samé, ani nebude zbavena života, svobody nebo majetku bez řádného průchodu práva, ani nebude soukromý majetek vzat k veřejnému použití bez řádné kompenzace.

Pátý dodatek je v USA slavný. Je známý především u soudů, neboť všichni obžalovaní vědí, že nemusejí vypovídat. Každý podezřelý ví, že nemusí odpovídat policii. Prostě kdokoliv, kdo je stíhaný, podezřelý, obviněný nebo obžalovaný, nemusí vypovídat. V USA většinou obžalovaný nevypovídá na rozdíl od České republiky. Zde hlavní líčení v podstatě začíná výslechem obžalovaného, který samozřejmě může nevypovídat. V USA je soudní proces zcela kontradiktorní. To znamená, že soud nevyslýchá nikoho, svědky předvolává státní zástupce a obhájce. Státní zástupce a obhájce taktéž svědky vyslýchají. Státní zástupce nemůže předvolat „jako svědka“ obžalovaného. To může pouze obhájce po dohodě se svým klientem. Pokud ho ale předvolá jako svědka a vyslechne ho, hned po něm ho může vyslýchat státní zástupce. Obžalovaný je pak ale vzat do přísahy (nebo do slavnostního ujištění) a musí vypovídat pravdu. U nás obžalovaný může lhát, jak chce. Nesmí ale nikoho křivě obvinit. Právo nevypovídat proti sobě ale využívají různí lidé na různých místech. Pokud je někdo předvolaný ke Kongresu USA, aby svědčil v nějaké věci, často se dovolává V. Dodatku, aby nemusel vypovídat. Často je mu ale řečeno, že Kongres USA mu uděluje imunitu za vše, co by ve své výpovědi uvedl. Musí proto vypovídat. Svědek, který u soudu nechce svědčit se odvolává na V. Dodatek. Mohl by si způsobit sám trestní stíhání. V. Dodatek obsahuje více práv, ale je známý hlavně garantováním práva nevypovídat.

Někdy ale dovolávání se V. Dodatku není na místě. Znal jsem v Las Vegas jednoho muže, který se jmenoval Eldrich (příjmení nebudu uvádět). Tento Eldrich pracoval jako pekař v jednom hotelu. Byl členem odborů. Když odbory stávkovaly, rozhodl se nestávkovat a zůstal v práci. Pokud by stávkoval, přišel by o velké peníze, neboť stávkující dostávají jenom malou podporu od odborů. Na stávku si proto vždy šetří několik let dopředu. Eldrich ale zůstal v práci a byl stávkokazem. Američané stávkokazům říkají „scab“ neboli vřed. Odbory nakonec částečně vyhrály a stávkující se vrátili do práce. Žádali, aby byli stávkokazové z práce vyhození. Zaměstnavatelé si ale vymínili, že stávkokazy nevyhodí a nechají je pracovat. Pracovní den, co se stávkující vrátili do práce, nastal pro Eldricha útisk. Nadávky, žduchání, mrtvá krysa hozená do skříňky. Eldrich byl předvolaný do Odborového domu a na předvolánce stálo, že předmětem návštěvy bude dotaz, zda během stávky byl stávkokaz. Velmi se mi nelíbilo na Eldrichovi, že byl stávkokaz. Vyčítal jsem mu to a rozmlouval. Když měl jít do Odborového domu, tak jsem mu říkal, že toto muselo přijít a ptal jsem se ho, co uvede. Eldrich řekl, že se bude domáhat svého práva nevypovídat, které mu garantuje V. Dodatek Ústavy USA. Vysvětlil jsem mu, že zde to není na místě. Samozřejmě, že může říci odborovým funkcionářům, že nebude vypovídat, ale oni ho zase mohou vyloučit z odborů. Tak to i bylo. Když přišel Eldrich do místnosti, kde se věc projednávala, bylo zde již několik odborových předáků. Ti mu řekli, že dostali hlášení od několika lidí, kteří viděli Eldricha chodit do hotelu, kde se stávkuje. Mají též i několik fotografií a kamerových záznamů. Co k tomu chce uvést? Eldrich řekl, že se dovolává svého práva mlčet dle V. Dodatku Ústavy USA. Na to mu odboráři řekli, že jim je to jedno. Nemusí se ani ničeho dovolávat, když nechce. Vypovídat nemusí. Je to spíše jeho právo, ne povinnost. Nechtějí ho vyloučit, aniž by si ho vyslechli. Pak mu řekli, že může odejít a dostane jejich rozhodnutí písemně. Pak za pár dní mu přišlo, že je vyloučený z odborů. Bylo tam poučení, že se může i odvolat. Odvolal se a odvolání bylo zamítnuto. Nyní Eldrich dál v hotelu pracoval jako pekař. Pouze nebyl v odborech. Odboráři ho dál uráželi, žduchali do něho, vyhrožovali mu, že si ho venku chytí. Pak šel jednou Eldrich domů a nesl si pár buchet. Na vrátnici ho chytili hlídači a našli mu buchty. Dali mu pouta, vyfotili ho a předtím mu sundali paruku (Nosil totiž paruku). Nechali ho policií odvézt do cel. Pak zavolali policii, že stahují trestní oznámení. Pouze ho vyhazují z práce a dávají mu doživotní zákaz vstupu do všech budov a přilehlých ploch, co patří jejich společnosti. Takže vidíte, že ústavní právo nevypovídat mu moc nepomohlo.

Dalším právem je, že nikdo nesmí být postaven před soud bez souhlasu velké poroty. Zde je praktický postup. Podezřelý z trestného činu je dopaden. Je poučen takzvaným Mirandovým varováním (o tom více na jiném místě). Nyní, co řekne, může být použito. Detektivové mu předají něco jako usnesení o zahájení trestního stíhání. Většinou se to jmenuje něco jako „Informující dopis“. Zde je podezřelému sděleno, za co je obviněný a co se mu klade za vinu. Věc jde ke státnímu zástupci. Ten podá obžalobu, stíhání zastaví nebo uzavře dohodu o vině a trestu s obžalovaným. (Vše popisuji jen velmi zjednodušeně.) Pokud však podá klasickou obžalobu, je svolána takzvaná velká porota. Ta posoudí, jestli se jedná o natolik pádné důkazy, aby mohla jít věc před soud. Pokud velká porota řekne ne, je případ jednou provždy uzavřen, obviněný není stíhaný, věc končí. Pokud velká porota řekne ano, jsou zde důvody, jde věc klasicky před soud. Předvolávají se svědkové. Jiná porota rozhoduje, zda nyní již obžalovaný je vinen, či nikoliv. Ve velkém počtu případů však bohužel dochází k tomu, že velká porota automaticky s postavením před soud souhlasí a říká: „Však ať se to projedná, to neznamená, že to udělal. Však ho mohou zprostit.“ V mnoha případech ale soudce věc před velkou porotu nepustí, pokud shledá, že důkazy jsou nezákonné nebo například, že se nejedná o trestný čin.

Dvojí nebezpečí

To je opravdu něco úžasného. Porota shledá obžalovaného nevinným. Je zproštěn podané obžaloby. Porota je rozpuštěna. Porotci odejdou domů a už se nesetkají. Obžalovaný jde domů, pokud byl ve vazbě. Ozbrojenci nečekají na pokyn soudce. Odcházejí z místnosti. Obžalovaný již nemůže být pro to samé znovu souzen. Je zproštěný jednou provždy. Státní zástupce se už nemůže odvolat. Věc je skončená. Toto je obrázek z USA.

Obrázek z České republiky. Obžalovaný je zproštěný podané obžaloby, státní zástupce znovu a znovu podává odvolání. Odvolací soud věc znovu a znovu vrací zpět soudu prvního stupně, až soud prvního stupně vezme obžalovaného na vinu.

Pokud posoudíme obě varianty, pak ta česká je přímo ostudná. V USA je správné, že platí zásada zákazu dvojího nebezpečí. Obžalovaný je zproštěn, porota odchází a již se neuvidí. Věc je skončena. Především zdůrazňuji, že rozhodla porota. Soudce, který případu předsedal, byl napřed asi dvacet let, než se stal soudcem, advokátem nebo státní zástupcem. Je mu minimálně čtyřicet, padesát let. Do funkce soudce byl v mnoha případech zvolen. Za Spojenými státy americkými jsme velmi pozadu a musíme s tím něco dělat. Líbí se vám, že v České republice zůstává stalinský soudní systém?

Co se týče inkriminace vlastní osoby, o tom jsem již hovořil. To je snad nejznámější věc z tohoto celého dodatku.

Co se týče řádného průchodu práva a řádné kompenzace, to je zcela jasné. Není možné někoho zavřít bez určitého procesu. Ani nelze někomu odebrat majetek třeba i k obecnému prospěchu bez kompenzace.

Bojujme za principy, kterými je v USA chráněn každý občan, dokonce i každý obyvatel USA. Proč u nás nejsou poroty? Proč u nás není zákaz dvojího nebezpečí? Můžeme mít Velkého Bratra v USA, ale to, co má Velký Bratr, je něco, na co my nestačíme? Navěky o všem u nás budou rozhodovat nikdy nezvolení soudci, z nichž mnoho bylo poplatných komunistickému režimu a sami byli členy komunistické strany?

Dodatek VI.

(Urychlené a veřejné přelíčení před porotou, právo znát povahu obžaloby, konfrontace svědků, právo na právní pomoc)

Ve všech případech trestního stíhání se obžalovaný bude těšit z práva na urychlený veřejný proces před nestrannou porotou státu a distriktu, kde bude zločin spáchán, kterýžto distrikt bude již předem jasně stanoven zákonem, a být informován o povaze a důvodu obžaloby, být konfrontován se svědky proti němu, mít pravomoc nechat předvolat svědky ve svůj prospěch a mít asistenci právního poradce ke své obhajobě.

Pokud si přečteme tento Dodatek VI., pak se nám vnucuje otázka: Proč mají lidé v USA taková práva u soudu a my jsme stále souzení soudy, jak byly vytvořeny v době nejtužšího bolševismu podle stalinského modelu? V USA je garantováno přímo jejich ústavou, že obžalovaný má právo na proces před porotou. Ne tedy před nějakým bývalým členem KSČ, který „soudil“ již v době komunistického režimu. Byl tedy nejenom sluha komunistů a jejich poskok, ale byl přímo jeden z nich, komunista. K takovéto osobě zajisté nemám respekt ani úctu, nic. V USA o vině či nevině rozhoduje porota složená z místních občanů. Proč je to tak v USA a u nás ne? Jsme méně nežli oni? Jsme nějaké figurky, které nějaký jeden člověk může poslat do vězení na mnoho let, aniž bychom se čehokoliv dopustili? Představte si, že toto je již vlastně porota druhá, která o obžalovaném rozhoduje. První porota takzvaná velká porota je garantována Dodatkem V. Tato porota jenom rozhodla, zda obviněný bude vůbec postavený před soud. Nyní, pokud byl postavený před soud, se bude rozhodovat ve věci samé. Rozhodovat bude opět porota. Dříve, nežli je tato porota vůbec sestavena, mají státní zástupce a obhájce právo navržené porotce vyslechnout, ptát se jich, co dělají, jaké mají zkušenosti, prostě cokoliv. Pokud se jim zdají podjatí, tak je mohou vyloučit. To je něco úžasného. Porota nemusí nic zdůvodňovat. Pokud se domnívá, že obžalovaný má být zproštěný, tak to oznámí soudci a pouze řekne „nevinen“ Pokud se domnívá, že by měl být obžalovaný odsouzen, jenom sdělí: „vinen“. To, co je naproti tomu u nás, je snad to nejhorší, co může být.

Samozřejmě, že veškerá jednání musí být v tom obvodě, kde byl spáchaný trestný čin. U nás běžně vozí policisté obviněné osoby kamsi přes celou republiku do vzdáleného města, které nemá nic společného ani s obviněným ani se skutkem. Tam ho předvedou před nějakého tamního soudce (často bývalého komunistu) a ten vezme obviněného do vazby. Toto je nezákonný postup i na naše poměry. Přesto se tak děje. Někdy dokonce vezou obviněné do jiného města a tam na ně čekají soudcové ještě z jiného města, aby je vzali do vazby. To je něco strašného. Kdyby se jednalo o něco méně vážného, pak bych řekl, že to je směšné. Je to ale velmi vážné. Představte si, že byste byli třeba z Prahy, zavezli by vás do Liberce a tam zase dovezli soudce z Brna s návrhem na vzetí do vazby. Já, kdybych byl tímto soudcem, tak bych se tak nesnížil. Do jiného města bych jet odmítl. V USA se to stát nemůže. Vše musí být na území státu a distriktu, kde byl trestný čin spáchán. Je potřeba opravdu se angažovat, založit dobrou organizaci, více organizací, vychovávat mládež k úctě ke spravedlnosti, vydávat noviny, mít svůj rozhlasový a televizní pořad. Ústava USA dokonce říká, že distrikt musí být stanoven dopředu. Před nedávnem byli souzeni členové jakéhosi údajného gangu, který ale nikdy neexistoval. V Brně je obvinili a pak je jacísi tajní policisté vezli do Osravy, kde na ně již čekal soudce jednoho tamního soudu a všechny je vzal do vazby. Jak je to možné? Jak se tak mezi sebou domluvili? Kdo to tak domluvil? Raději toho nechám. Nemáme na to v současné době možnosti ani sílu, nic. V současné době je česká justice v rukou nikým nezvolených lidí, z nichž velké množství bylo v KSČ a soudilo za minulého režimu, byli prokurátoři za minulého režimu, vojenští prokurátoři nebo vojenští soudci. Kritizovat různé excesy je pouhým plácnutím do vody. Chce to opravdu něco dělat.

Dalším úžasným právem obžalovaného v USA je pravomoc nechat předvolat svědky ve svůj prospěch. Popíši situaci v České republice jakožto odstrašující případ. Probíhá přípravné řízení. Obhájce a obviněný navrhují svědka, třeba jenom jednoho, jehož výslech by zabral půl hodiny. Policista ho odmítne vyslechnout. Pošlete stížnost státnímu zástupci. Ten odepíše, že není třeba tohoto člověka jako svědka vyslechnout a že může být vyslechnutý u soudu. Koná se soudní jednání. Svědka přivedete a soudce se zeptá: „Proč ho chcete vyslýchat?“ Pak řekne, že si to ještě rozmyslí, ale že ho asi nevyslechne, protože už se blíží poledne a má další případ. Svědka pošle pryč a rozhodne ve věci. (Pak jde třeba do místního bufetu přímo v soudní budově a dlouze se tam baví se svojí přítelkyní.) V České republice nemá obhajoba možnost nechat vyslechnout byť jediného svědka. Samozřejmě, že v mnoha případech vyhoví a svědka vyslechnou. Záleží to na vůli toho kterého soudce, jak má čas a jak se mu chce. Obhajoba může svědka jenom „navrhovat“

Ústava USA přímo zaručuje právo obžalovaného nechat předvolat svědky ve svůj prospěch. Jistě jste viděli nějakou kriminálku z USA nebo nějaký film ze soudní síně. Advokát přijde třeba do hospody, vyhledá nějakého člověka a zeptá se ho, co ví o věci. Předá mu přímo na místě předvolání a řekne mu: „Tímto jste předvolán k soudu v tolik a tolik hodin. Vše je na předvolánce napsané.“ Pokud se svědek nedostaví, advokát to pouze soudu oznámí (nějaké úřednici, která vede administrativu) a soud pošle uniformované ozbrojené členy soudní ostrahy. Ti svědka v nejlepším případě předvedou. Může dostat pokutu. Běžně může být odsouzen za pohrdání soudem a to většinou na měsíc ve vězení. Když dojde k výslechu svědků, soudce se běžně ptá: „Kolik má obžaloba svědků?“ Státní zástupce například sdělí: „Dnes jenom dva, Vaše Ctihodnosti.“ Ctihodnost (soudce) vyzve státního zástupce, aby svědky zavolal. Svědkové se dostaví a státní zástupce je vyslýchá. Nikdo mu neskáče do řeči. Nikdo se ho neptá, kolik má ještě dotazů a kdy skončí. Až skončí s dotazy, je svědek povinen odpovídat obhájci. Obhájce také předvolává svoje svědky. Sám je vyslýchá. Je to jiný svět než u nás. U nás je soudní systém typickým komunistickým systémem. Podíváme-li se na internet na různá rozdělení soudního systému, český systém nacházíme ve skupině „socialistický“, „komunistický“, „postkomunistický“ a podobně. Všechna práva, která jsou zakotvena v dodatcích Ústavy USA, jsou důležitá. Právo na projednání před porotou je však to, co odlišuje soudní systém západní, demokratický, od systému, který je v České republice a který zavedli komunisté za doby své nadvlády, které buď navždy hamba a opovržení. Odstraňme, co zavedli komunisté a jejich přisluhovači.

Obyvatelé USA mají právo na pomoc advokáta. Toto právo platí více méně i v České republice. Není tomu tak ale úplně. Při rozhodování o návrhu na vzetí do vazby bývá obviněný často bez obhájce. Doufá, že když se k něčemu „přizná“, že ho nedají do vazby. Pak ho do vazby stejně dají a naopak to, co řekl při braní do vazby, použijí proti němu samotnému v trestním řízení včetně soudu. Je toho moc, co je třeba v České republice napravit, ale především je třeba změnit celý systém od základu. Nebojte se. Staré struktury již za sebou nemají Státní bezpečnost ani Sovětský svaz. Dříve, kdybyste něco řekli proti nějakému komunistovi, tak byste šli do vězení. Jeden hostinský brblal, že u něho v hospodě mají schůzi komunisté a za to ho „mladá“ soudkyně odsoudila do vězení. (Přišel listopadový podvod a byla jmenována k jednomu velmi důležitému soudu, co má chránit ústavnost. Dokonce i jeho předseda je bývalý komunista.)

Bývalí komunisté již nemohou zavolat Brežněva, aby nás v noci napadl se strašnou vojenskou silou. Dnes, kdyby nějaký bývalý vojenský prokurátor dal na záchodě „zvací dopis“ nevím komu, tak sovětská vojska již nepřijedou. Gorbačov v roce 1989 raději volil listopadový podvod, než by k nám zase posílal nějaká vojska. Převlečený komunista je zbabělec. Už za sebou nemá Státní bezpečnost ani Lidové milice. Proč je tedy necháváme, aby nám dále vládli? Jsme národ husitů. Ti se také nebáli. Křižáci se tak báli, že jenom co uslyšeli husitský chorál, tak utekli a kardinál ztratil svůj klobouček. (To asi všichni znáte ze školy.)

Dodatek VII

(Projednání věci před porotou)

V soudních sporech podle obecného práva, kde sporná částka převyšuje dvacet dolarů, bude zachováno právo na projednání věci před porotou a žádná skutečnost projednávaná před porotou nebude jinak opětovně přezkoumávána u jakéhokoliv soudu Spojených států než podle pravidel obecného práva.

Sedmý dodatek je velice důležitý z mnoha důvodů. Přestože na těchto stránkách zdůrazňuji důležitost porot coby ochrany obyvatel především v trestních věcech, zde je garantováno právo na porotu v občanskoprávních sporech. Je to velmi důležitý nástroj ochrany „obyčejných“ tedy bezmocných a chudých lidí.

Když jsem byl teprve krátce v USA, tak jsem se bavil s jedním pracovníkem soukromé školy, která za peníze poskytovala různé kursy pro práci v casinu. Mluvili jsme o placení, jaké s tím bývají potíže. Řekl jsem: „Když někdo neplatí, tak ho žalujte.“ Odvětil mi: „Zkuste žalovat nějakého neplatiče, chudáka, zde s tím jejich porotním systémem.“ Pak mi vysvětlil, že žaloby na zaplacení něčeho bývají většinou zamítnuty. Uvedu příklad: Někdo se s někým na něčem domluví. Pak z toho sejde a jeden žaluje druhého. Vyčíslí jakousi škodu, úroky a náhradu ušlého zisku. O tom, zda se bude něco platit, rozhoduje porota. Ta pravděpodobně žalobu zamítne. Porota žalobu nezamítne, pokud je věc jasná. Koupím auto, nezaplatím, mám donést peníze zítra, nedonesu. Cena auta je 25.000 dolarů. Porota rozhodne o povinosti platit.

Zde je situace v České republice. Je téměř jednoznačné pravidlo, že vždy vyhraje ten „důležitý“, mocný, kdo má na své straně exekutory. Je to velká organizace a podobně. Uvedu příklady:

Muž si koupí auto Favorit v ceně pár korun za asi celkovou sumu 70.000 Kč. Když zaplatí asi 30.000 Kč, přijde o práci a o byt. Zavolá leasingovou společnost a vrátí auto. Na tom se s nimi domluví. Po několika měsících po něm leasingová společnost žádá asi 65.000 Kč za náklady, úroky a právní zastoupení. Soud prvního stupně rozhodne, že muž musí zaplatit asi 65.000 Kč plus další „příslušenství“ za cosi a cosi. Muž se odvolá. Odvolací soud sumu sníží o asi o 3.000 Kč, neboť soud prvního stupně udělal chybičku ve výpočtu. Toto by se v USA nestalo. Porotci by řekli: „Cože? Oni po něm chtějí tolik peněz poté, co jim zaplatil 30.000 Kč za takovou šunku?“ Nic by nepřepočítávali. Prostě by to zamítli. U nás v České republice v občanskoprávních věcech nerozhodují poroty. Rozhodují soudci, vždy jeden soudce. Dokonce vymysleli jedno slovo, které není v žádném slovníku. To slovo zní „samosoudce“. Hnus, že? Soudce, který soudí, i když sám, je zase soudce. Řidič, který sám řídí také není samořidič. U nás jsou soudcové ochránci bohatých velkých společností, autoopraven, které účtují přemrštěné ceny za nevykonané služby, různých podvodníků, co prodávají nepotřebné věci starým lidem, kteří s nimi podepíší jakousi smlouvu a starý člověk pak platí a platí a ani neví za co.

Uvedu další příklad z České republiky. Paní je pozvaná na „předváděcí akci“. Je jí předvedena souprava hrnců. Je jí řečeno, že si soupravu může koupit na splátky. Podepíše smlouvu. Předtím dostane víno. Je v podnapilém stavu. V sále je přítmí. Dají jí smlouvu do ruky a řeknou jí: „Doma si vše přečtěte a pokud by se vám něco nezdálo, je tam telefonní číslo. Na to zavolejte a odstoupíte od smlouvy.“ Paní přijde domů a čte smlouvu. Manžel jí řekne, že vlastně hrnce dostane až za několik let po úplném zaplacení. Řeknou si, že toto ne. Volají na číslo na smlouvě a odstoupí od smlouvy. Za pár měsíců dostanou předvolání k soudu. Na paní je podána žaloba 80.000 Kč. Nezaplatila splátky. Připravila se o „výhodu splátek“. Nyní musí zaplatit vše naráz. Pak dostane hrnce. Paní říká, že odstoupila od smlouvy. Zástupce společnosti „šmejdů“ to popře. Soudce „Mgr.“ vynese rozsudek, že paní musí zaplatit přes 80.000 Kč plus úroky a právní zastoupení. Musí zaplatit soudní výlohy. Peníze nemá a je proti ní vedena exekuce. Je jí zabaveno auto, na které léta ona a její manžel šetřili. Peníze z prodeje auta nestačí. Auto je prodáno za pár korun. Proti paní je vedená exekuce a je jí strháváno z jejího platu uklízečky. Paní je nucena odejít z České republiky a odchází do Irska. Zde pracuje a posílá peníze exekutorovi. Asi po dvou letech se vrací a vše má zaplaceno. Práci již nesežene.

Toto, kdyby se stalo v USA, tak by šmejdům porota žalobu prostě zamítla. Paní prostě odstoupila od smlouvy. Nic nedostala a nic nebude platit. U nás však jeden soudce, soudce bez rigorózní zkoušky, „soudce“, který nikdy nic jiného v životě nedělal, rozhodne tak, že paní musí platit obrovské peníze za nic.

Tak stejně jako v trestních věceh, buď sláva porotám i v občanskoprávních sporech. Pryč se „samosoudci“. Ať to již znamená, co chce.

Případ z USA: Muž je nešťastný. Opustí ho manželka a nemá žádný cíl v životě. Začne chodit do taneční školy. Podkuřují mu. Dají mu krásnou soukromou učitelku tance v krásných šatech, která ho opájí vůní Chanel 5 a dalšími. Postupně z něho tahají další a další peníze. Půjčuje si a utratí všechny úspory. Jedna hodina soukromé výuky tance ho přijde na stovky dolarů. Udělají mu plán, knížečku tréninků, video a konzultují s ním. Má poradu s psychologem tance. Udělají mu video. Podepíše další smlouvu, ve které je napsáno, že k nim bude chodit dalších dvacet let. Nesmí smlouvu vypovědět. Pokud by chodit přestal, i tak musí platit. Pokud jednou zmešká platbu, musí zaplatit okamžitě přes .000 dolarů. Muž prodává dům. Je to málo. Taneční škola chce více. Podává žalobu k soudu. Muž se snaží vypovědět smlouvu. Nechce již do taneční školy chodit. Učitelka tance na něho čeká před jeho bytem. Volá mu do práce a nechává vzkazy, že ji zklamal a je nesolidní. Neplní svoje závazky. Konečně dojde k soudnímu jednání a porota po krátké poradě veškeré nároky taneční školy odmítá. Žaloba se zamítá a muž odchází vysvobozen z jejich tenat. Začíná nový život. Nemá nic. Jenom dluhy, ale pracuje, dluhy splácí a do dalších dluhů už neupadá.

Pro zajímavost či úplnost, toto byl velmi častý případ. Mnoho tanečních škol doslova terorizovalo svoje žáky. Vysávalo je z peněz a podávalo na ně žaloby. Chudáci žáci prodali, co měli. Půjčovali si a svoje lekce platili kreditními kartami. Pak ale všechny žaloby byly zamítnuty. Školy si daly trošičku pozor.

Nyní naopak případ, ve kterém se porota u soudu zastala obyčejného člověka, který vystupoval jako žalobce proti boháčovi.

Někdy v osmdesátých letech dvacátého století bylo v ten samý den vyhozeno z hotelu Hilton v Las Vegas něco přes dvacet starších mužů, kteří zde pracovali již několik desítek let. Tito mužové byli zaměstnaní buď jako croupiéři nebo jako dohlížeči v casinu. Jako důvod jim bylo sděleno, že casino moc nevydělává. Spíše je prodělečné a něco není v pořádku. Mužové se ničeho špatného nedopustili. Léta prostě tvrdě pracovali v noci i ve svátek. Druhý den poté, co byli vyhozeni, byli nahrazeni mladými atraktivními ženami. Snažili se najít novou práci. V jejich věku ale většinou nic nesehnali. Pokud něco spláceli, například domy, tak o ně přišli. Neměli na placení pojistného. Jeden z nich byl nemocný a neměl na zaplacení pobytu v nemocnici. Zemřel. Vyhození zaměstnanci se domluvili a podali společnou žalobu proti Hiltonovi a Hilton jim musel zaplatit tak, že na každého vyšla pěkná sumička, něco přes milion dolarů. Tak rozhodla porota. U soudu se prostě zjistilo, že Hilton v Las Vegas neměl žádné ztráty. Měl velké výdělky. Chtěl se ale zbavit starších mužů a nahradit je dobře vypadajícími mladými ženami. To pak stálo Hilton několik desítek milionů dolarů. Sláva porotám, ať již v trestních věcech nebo v občanskoprávních. Povšimněte si jedné věci. Právo na projednání věci máte již v případě, kdy se jedná o dvacet dolarů. Mnoho chytráků již chtělo tuto částku zvýšit, neboť v roce 1791 bylo dvacet dolarů hodně peněz. Dnes ne. Toto se však nepodařilo, a proto suma zůstává stejná. $ 20. Dále si všimněte, že jakmile porota rozhodne, žádný soud už její rozhodnutí nesmí měnit. Sláva porotám. V některých případech je možné odvolání.

Dodatek VIII

(Zákaz nadměrných kaucí a krutého a neobvyklého trestu)

Nadměrné kauce nebudou vyžadovány ani nebudou udělovány nadměrné pokuty ani nebudou ukládány kruté a neobvyklé tresty.

Tento dodatek je garancí proti vyžadování kaucí a zakazuje kruté a neobvyklé tresty. Napřed pár slov o kaucích. V USA se počítá s tím, že každý obviněný je propuštěn z vazby na základě složení kauce. Pokud někdo spáchá trestný čin, jde do policejní budovy, něco jako cela předběžného zadržení. Tam pak přijde soudce a stanoví výši kauce, na základě jejíhož složení jde obviněný domů. Nekoná se tam tedy žádné jednání o návrhu na vzetí do vazby. Spíše je to takové rutinní propouštění z cely. Mimo nějakých pachatelů opravdu závažných trestných činů jako vražda, žhářství, terorismus či špionáž, jde každý domů. Je stanovena kauce třeba sto, dvě stě dolarů. Kdo nemá tolik peněz, ten si půjčí od speciálních kanceláří, které půjčují na složení kauce. Soudce přichází do cel několikrát denně. Rutinně každého pouští. Menší případy bez složení kauce, jen po složení jakéhosi slibu, že se obviněný dostaví a podobně. Pokud se jedná o složitější případ, soudce nařídí vazební zasedání. Dodatek VIII. zakazuje, aby bylo vyžadováno složení nadměrné kauce.

V České republice je situace, dá se říci, až hrůzná. Policisté běžně vozí obviněného do jiného města k jinému soudu, než je příslušný. Je to v rozporu s platnými českými předpisy, které jsou jinak nastaveny tak, aby byl každý vzat do vazby a odsouzen. Zatím mi nikdo nevysvětlil, jak si mohou dovolit vzít obviněného z Brna do Ostravy a tam žádat o jeho vzetí do vazby. Jak si mohou policisté dovolit toho kterého obviněného tam vézt? Jak si může státní zástupce dovolit dát k nepříslušnému soudu návrh na vzetí do vazby? Jak si může nepříslušný soudce dovolit o takovém návrhu rozhodovat, když není příslušný? Rozhodně tak 90 % osob, které jsou v České republice drženy ve vazbě, jsou tam drženy bezdůvodně a zbytečně. Je jim odňata možnost se živit, vydělávat peníze, platit svoje účty a nahradit škodu poškozenému. Poté, co je obviněný vzat do vazby, tak žádá o propuštění. Většina soudců ho však nepustí a zcela protizákonně mu i odmítne stanovit kauci, na základě jejíhož složení by mohl být propuštěn. Zákonodárce přitom jasně dal do trestních předpisů možnost propuštění na kauci. Jak si toto mohou dovolovat? Proč to dělají?

Nesmějí se ukládat nadměrné pokuty. Co to ale je nadměrná pokuta? Zde je dodatek trošičku nejasný.

Nesmí se ukládat kruté a neobvyklé tresty. Zde se na chvíli zastavme. Toto ustanovení vyvolává nejasnost, zda může být uložen trest smrti. Zde platí to samé jako v případě jakýchkoliv jiných nejasností, které se mohou objevit u Ústavy USA. Pokud se vyskytne nejasnost, tuto nejasnost vysvětluje soud. Čím vyšší soud, tím je jeho stanovisko závaznější. Poslední slovo má samozřejmě Nejvyšší soud USA. Soudcové Nejvyššího soudu USA se zásadně rozdělují na konzervativce a liberály. Záleží, kterých soudců je u Nejvyššího soudu převaha v té které době. Určitou dobu platilo, že trest smrti je krutý a neobvyklý trest, a proto se nesměl ukládat, neboť byl prohlášený Nejvyšším soudem USA za protiústavní. Složení Nejvyššího soudu USA se postupně změnilo a nyní nemá Nejvyšší soud USA námitky proti ukládání ani proti výkonu trestu smrti a nechává na jednotlivých státech, jak se k věci postaví. V současné době velká většina, snad 38 států ukládá a vykonává trest smrti. Zbytek ne.

Dodatek IX.

(Práva patřící lidu)

Výčet v této Ústavě určitých práv nebude vykládán tak, aby popíral nebo zlehčoval další práva náležící lidu.

Je zajisté spousta dalších lidských a občanských práv, která nejsou dodatky zmiňována. To neznamená ale, že se lidu upírají, když zde nejsou jmenována. Toto není tedy taxativní výčet. Uvedu příklad. Občasné USA mají právo cestovat. Pokud si požádají o cestovní pas, nesmí jim být odepřen, přestože se o tom nezmiňuje žádný dodatek.

Dodatek X.

(Pravomoci náležející státům a lidu)

Pravomoci, které Ústava neuděluje Spojeným státům a ani je nezakazuje jednotlivým státům, jsou vyhrazeny jednotlivým státům nebo lidu.

Něco podobného jako dodatek předchozí. Stát může například zřídit státní univerzitu. Toto právo není vyhrazeno Spojeným státům. Toto právo tedy patří jednotlivým státům nebo lidu. Jednotlivý občan může také například založit soukromou univerzitu. Stát má dále třeba právo stanovit normy, které se musí dodržovat při výrobě potravin, ochraně životního ovzduší, kontrole silničního provozu a může stanovit pravidla říčního provozu. Je toho hodně.

V tomto článku tedy vidíme, kde jsou zakotvena práva na porotu a některá další práva na federální úrovni. Toto však není vše. Tato základní práva dále garantují, rozpracovávají a vysvětlují jednotlivé státy, města a dokonce i jednotlivé soudy a jednotliví soudci. (A další instituce, organizace a jednotlivci.) O tom všem budu hovořit dále. Jenom vám zdůrazňuji, že opravdu potřebuji vaši podporu. Nebo chcete žít celý život v postkomunistickém systému? Chcete jít k soudu jako na místo, kde chrání vaše práva a život nebo k místu, kde vás definitivně položí na lopatky? Chcete, aby se nám navždy smáli dlouholetí komunisté, rozdělovali si místa v justici a aby s nimi dělali další a další rozhovory v novinách? Nebo chcete, aby šli tam, kam patří tj. do výslužby? Nebojte se. Vítězství bude naše.

JUDr. Oldřich Ševčík

V Brně dne 18. června 2015

sevcik@shibboleth.cz
judr@oldrichsevcik.cz