Stránky na podporu porot Vítejte na mých stránkách Základní informace

Fotografie Tatry 613-4 Nejnovější fotografie Tatry 613-4 Vraťte židovský majetek Jedině poroty Střípky z Las Vegas i odjinud Případ Jiřího Kajínka ve světle porotního soudnictví Poroty nejsou typické jen pro „anglosaský“ systém Právo být souzen porotou Garance práva na porotu v USA, Listina práv v USA a některá další základní práva tam garantovaná Co je mým cílem? Organizace na podporu porot Zbavte se otrocké mentality. Sebedůvěra, sebejistota, disciplína Posilujte svoji víru. Hledejte inspiraci v Bibli Čtěte Bibli, ale kterou? Výběr poroty, voir dire Právo být souzen sobě rovnými Právo být souzen nestrannou porotou, sestávající z nezaujatých porotců Soudci by měli být voleni Obce by měly mít své soudy Jakou kvalifikaci by měli mít čeští soudcové a jakou kvalifikaci ve skutečnosti mají. Porovnání s USA Česká justice, poslední bašta komunistického režimu Česká justice, poslední bašta komunistů Převlečení komunisté, staré struktury, „Mgr.“-ové, rychlokvašky Zastupující místopředsedové Podmíněné propouštění z výkonu trestu odnětí svobody Nevolte do parlamentu sportovce a komedianty Přidělování případů u brněnského krajského soudu mimo pořadí Pryč s rudou justicí Doslov Knihy, které je možno objednat Velmi opatrně s podáním výpovědi u vazebního zasedání, případně s podáním vysvětlení na úřední záznam Odkazy na některé moje další internetové stránky.
Tatra
English – www.juries.cz – English
www.poroty.cz

Co je mým cílem?

Brno

Jmenuji se Oldřich Ševčík. Provozuji také stránky www.shibboleth.cz. Velice trpím tím, že české soudnictví funguje stále, dvacet pět let či více po sametové podvodné revoluci, na stejných základech, jako v době komunistického režimu. Snad se shodneme, že komunistický režim byl ten nejhorší režim, jaký naše země poznala. Někdo by snad řekl, že ne, ještě horší byli hitlerovci a jejich čeští přisluhovači. Tak dobře, je to možné. Komunistický režim nebyl ale o nic lepší. Místo jedněch cizinců, to jest tedy Němců, nám tu vládli jiní cizinci, to jest tedy Sověti. Místo přisluhovačů Němců, jako byli vlajkaři a podobní, tady Sovětům přisluhovali komunisté, tedy členové Komunistické strany Československa (KSČ), lidových milicí a dalších kolaborantských organizací. Od roku 1968 jsme byli přímo okupovanou zemí, neboť Sovětský svaz a jeho pomahači nás obsadili v srpnu 1968 obrovskou vojenskou silou. Všichni členové KSČ poté museli prohlásit, že sovětskou okupaci schvalují, jinak byli z KSČ vyloučeni. Kdo tedy zůstal v KSČ i po roce 1968, byl kolaborant a vlastizrádce. Kdo byl za války členem kolaborantských organizací a kdo byl členem KSČ po roce 1968, byl to samé. Zrádce. Kolaborant. Některé další úvahy k dané otázce snad najdete i na mých dalších stránkách www.shibboleth.cz.

V roce 1989 došlo prý k jakési revoluci. Smí se cestovat, smí se volit, smí se založit si živnost a opravovat lidem kohoutky za velmi nevýhodných podmínek, s házením klacků pod nohy ze strany mocných. Došlo k určitým vylepšením, k určité demokratizaci společnosti. Existuje určitá míra samosprávy obcí. Je možno zakládat politické strany. Někde došlo k pokroku většímu, někde k menšímu. Odvětvím státní moci, kde však vývoj ustrnul, je moc soudní. S určitým zjednodušením je možno říci, že státní moc se rozděluje do tří větví. Moc soudní (justice), moc výkonná (vláda, předseda vlády, ministři, ministerstva, ústřední orgány státu) a konečně moc zákonodárná, tedy parlament, poslanci, senátoři.

Jelikož se zde chci zabývat téměř výhradně, či snad výhradně, mocí soudní, krátce vysvětlím pojmy. Moc soudní a justice je totéž. Do soudní moci patří pouze soudci. Členy justice jsou pouze soudci. Novináři v tom mají zmatek a mluví o státních zástupcích jako o součásti justice. To je nesmysl. Státní zástupci jsou členy moci výkonné, tak jako třeba policisté. Rozhodně nemám nic proti státním zástupcům. Jsou to lidé, kteří dozorují nad činností policie a když trestní věc dospěje k soudu, tak zastupují stát před soudem, tedy před justicí. Státní zástupci nejsou nezávislí, spadají pod stát, pod ministerstvo spravedlnosti. V České republice neexistují takzvané soukromoprávní delikty. Soukromá osoba nemůže nikoho pohnat před trestní soud. Tuto pravomoc má jenom státní zástupce. Pokud někdo utrpí újmu, stane se obětí trestného činu, musí tuto okolnost nahlásit státnímu zástupci nebo policii. Pouze státní zástupce však může věc přivést až k soudu a postavit před soud konkrétního obviněného. O věci poté rozhoduje justice, soud, reprezentovaný soudcem, v některých případech více soudci. Státní zástupce nemá pravomoc o věci sám rozhodnout. Může věc předložit soudu a na závěr navrhnout, jak s věcí naložit. Když není spokojený s rozhodnutím soudu, může podat opravný prostředek.

Činností státních zástupců se na těchto stránkách nehodlám více zabývat, této oblasti příliš nerozumím. Nejsem žádným velkým odborníkem na činnost státních zástupců. Jenom zdůrazňuji, že státní zástupci jsou příslušníci moci výkonné, nejsou členové justice. Někdy jsem slyšel výraz „justice v širším pojetí“ ale nevím, co to znamená.

Krátce se zmíním o advokátech. Advokáti nejsou členy žádné složky státní moci, jsou to soukromé osoby. Mají však určitá práva, o nichž by se dalo říci, že mají znaky pravomoci úřední osoby. Advokát smí například navštívit obviněného ve vazbě, mluvit s ním mezi čtyřma očima, pokud je ten který obviněný jeho klientem. Advokát také může například nechat vypracovat v trestní věci znalecký posudek. Advokát obecně řečeno mnoho práv nemá a jak už jsem uvedl, je soukromou osobou. To tedy znamená naopak, že není úřední osobou a není součástí žádné ze složek státní moci.

Věřte mi ale, že i v tomto lidé nemají jasno, dokonce i lidé jaksi, dá se říci, studovaní. Mluví o některém advokátovi, který byl vždy advokát a říkají, že je v justici například pět či deset let. Ne, není rozhodně v žádné „justici“, je v „advokacii“. Je to advokát.

Uvedl jsem tedy, co to je justice. Je to jedna ze složek státní moci, vedle moci výkonné a moci zákonodárné. Soudnictví je nejzpátečnější složkou v České republice. Celé její fungování zůstalo tak, jak ho zorganizovali komunisté. Komunisté především zrušili soudní poroty. Správně o vině či nevině obžalovaného by měly rozhodovat nezávislé poroty. Bolševici je však zrušili a zavedli to, že o člověku, o jeho životě, rozhoduje jeden člověk, soudce. V závažnějších případech spolu s ním rozhodují další dva soudci, takzvaní soudci přísedící. To jsou neprofesionální soudci, kteří většinou nemají právnické vzdělání. Spolu s profesionálním soudcem tvoří takzvaný senát, který však rozhodně není žádnou miniporotou. Soudcové přísedící se většinou bojí zastávat odlišný názor nežli předseda senátu, neboť kdyby si ho znepřátelili, tak by je příště prostě nevolal a oni by přišli o malý, ale přece jenom nějaký přivýdělek.

Soudní porota je něco úplně jiného. Je svolaná jenom na ten jeden jediný případ. Po ukončení případu je rozpuštěna. Nikdo ji nesmí ovlivňovat, soudce nesmí s porotci mimo soudní síň hovořit. Nesmí se s nimi setkat. Smí s nimi hovořit jedině v soudní síni, když jim dává instrukce. Státní zástupce například v USA nesmí soudce navštívit. To platí i pro obhájce. Pokud je však nějaký důvod a státní zástupce musí mluvit se soudcem, musí být přítomen i obhájce. U nás soudci volají státním zástupcům a „konzultují“ s nimi případ, o kterém rozhodují. Soudci a státní zástupci se běžně stýkají mimo hlavní líčení a domlouvají se. Obhájce například v Brně není přepojený k soudci a dokonce ani do trestní kanceláře. Zkuste si to. Zvedněte telefon a zavolejte nějakou trestní kancelář nebo soudce. Spojovatelka volatele přepojí na informační centrum. Toto je v mnoha případech k ničemu. Pokud chcete vědět například, kolik svědků je volaných, či kteří svědkové jsou volaní. Státního zástupce však přepojí samozřejmě vždy a všude.

V České republice komunisté také zrušili soudy v menších městech. Nyní jsou soudy jenom ve velkých městech. Všechny soudy jsou státní. Samotná města nemají pravomoc zřizovat svoje soudy. Soudci jsou přijímáni ministerstvem spravedlnosti. Často nemají k městu, kde pracují jako soudci, žádný vztah. Nikdy tam nebydleli. Studovali třeba v Praze, pocházejí z Ostravy, pak dostali místo v Brně a bydlí ve Vyškově. V Brně neznají žádné ulice. Zabloudili by tu. K Brnu nemají vztah.

Soudce je vybírán jakýmsi zvláštním způsobem. Je zajímavé, že u mnoha soudů jsou celé klany. U trestního úseku jsou třeba dva soudcové stejného jména, u jednoho třeba píší „mladší“. Jedná se o otce a syna. Vůbec tam nebyla žádná protekce, že ne? Nikdo z lidí nemůže vůbec mluvit do obsazování míst u soudu. Nekonají se žádné volby, soudce nemůže být občany odvolaný. Velká část těch nejnovějších soudců nemá ani doktorát. To znamená, že nesložili rigorózní zkoušky a mají titul magistr, ve zkratce Mgr. Proč by dělali něco jenom trochu navíc? Proč by na něčem pracovali, když mají někoho známého, kdo je dostane „k soudu“? Věšinou jsou tito magistři nazýváni „pan doktor“, i když mají napsané „Mgr.“ Někdy mě zapisovatelka i opraví, pokud se ptám, kdy věc pan magistr XY nařídí. Odpoví mi třeba: „Myslíte pana doktora XY? Pan doktor věc nařídil na prvního června.“

Chci dosáhnout toho, aby soudci byli voleni, aby byli odvolatelní. Soudce by měl být odtam, kde působí, nebo tam alespoň bydlet.

Nejdůležitější věcí je však obnovení porotního systému. Pokud vám někdo řekne, že porotní systém patří do „anglosaského“ práva, pak to znamená, že lže nebo vůbec neví, o čem mluví. Stařičké Rakousko-Uhersko samozřejmě mělo poroty u soudů. Sám vynikající vlastenec Karel Havlíček Borovský byl souzen a zproštěn ryze českou porotou v ryze neanglosaském a ryze českém městě Kutné Hoře.

V jednotlivých kapitolách se budu zabývat jednotlivými otázkami této problematiky. Budu tedy hovořit o výběru poroty, sestavování poroty, volbách soudců, ale také o tom, kde například v USA je zakotveno právo občana být souzený porotou a ne jedním soudcem jako u nás, zatím.

Zde bych chtěl apelovat na širší veřejnost. Nenechte se mýlit žádnou starou strukturou. Pokud nějaký bývalý komunista řekne, že porotám nepatří budoucnost, pak ho ignorujte. Jeho slovo nemá cenu. Je to bývalý kolaborant a zrádce. Nedívejte se na to, že to je nějaký důležitý předseda nějakého důležitého soudu. Naopak, snažme se ho z tohoto místa odstranit. V Německu došlo po druhé světové válce k denacifikaci. Nevím, proč u nás nedošlo k debolševizaci. Na území bývalé NDR došlo po sjednocení Německa dokonce k debolševizaci. Soudci, kteří soudili za bolševizmu, museli odejít od soudů. Proč to není i u nás? Musíme o to usilovat, pokud nás bude hodně, tak staré struktury nemají šanci. I toto je mým cílem.

Pokud se dozvíte, že někdo, kdo podléhá lustračnímu zákonu, byl členem lidových milicí, tak mi to sdělte. Tuto skutečnost dáme do sdělovacích prostředků a bude muset odejít. Pokud víte o soudci, který byl členem komunistické strany, pak mi to sdělte a necháme jeho jméno doplnit do seznamů bývalých členů KSČ, vedených ministerstvem spravedlnosti, pokud tam není. Pokud víte o soudci, který nemá vysokoškolské vzdělání ale nějakou rychloškolu pro pracující, pak nesplňuje i ten malý kvalifikační předpoklad pro výkon soudcovské funkce. Dostaneme ho ven.

Mým cílem je také vybudování silné a velké organizace demokraticky smýšlejících lidí, kterým není osud naší vlasti lhostejný. Pokud nás bude hodně, obnovíme poroty, odstraníme staré struktury z justice. Pokud nás bude málo, tak budeme maximálně moci pořádat přednášky a dívat se pořád dokola na Dvanáct rozhněvaných mužů. Mimochodem, viděli jste tento úžasný film? To je něco, co? Mým cílem je, aby občan dostal slovo i v justici. Mým cílem je odstranění bývalých kolaborantů a pokud se provinili, tak jejich potrestání. Který bolševik byl potrestaný? Dělnická prokurátorka z procesu s JUDr. Miladou Horákovou dokonce dostala milost od prezidenta. No jo, vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Tolik žen, co bylo odsouzených za krádež salámu na rok do vězení žádnou milost od prezidenta nedostalo. Dělnická prokurátorka ano. Pro ty, co třeba nevědí, připomentu, že JUDr. Horáková se naprosto ničeho nedopustila ani podle komunistických zákonů. Přesto byla postavena před jakýsi soud a tam souzena. Nikdy jsem nepochopil, co jí bolševik vlastně kladl za vinu. Pouze na ni křičeli, co si myslí o první republice a o režimu, jaký byl v Československu po druhé světové válce až do roku 1948. JUDr. Horáková něco mluvila a poté byla odsouzena k smrti. Její poprava nemůže být nazvána popravou. Byla umístěna na jakési „prkno“ (nikoliv šibenici) a tam uškrcena katem, který ji škrtil jakýmsi „škrtidlem“. Katovi pacholci v té chvíli JUDr. Horákovou tahali za nohy, aby se její tělo nezvedalo do výše, když ji kat škrtil. Utýrání této ubohé ženy trvalo kolem dvaceti minut. Toto byli komunisté, když byli u moci.

Mým cílem je také zbavit společnost bývalých udavačů, kteří dělali udavače Státní bezpečnosti. Je jedno, jestli to byli rezidenti, agenti, držitelé jakéhosi tajného bytu a já nevím, co ještě. Udávali jste svoje spoluobčany? Pryč s vámi. Pracujte někdo v potu tváře v továrně nebo na stavbě ale ne ve státní správě. To samé bývalý pracovník Státní bezpečnosti. Někdy se říká, že se mluví jenom o udavačích StB, ale příslušníci StB jsou v pohodě. To je pravda. Odejít by však měli jak udavači, tak samotní estébáci. Udavačovi StB prosím nikdy neříkejte „estébák“. To není estébák. Estébák je jenom člen StB, udavač je prostě jenom udavač, konfident. Společnost by se měla zcela zbavit jak udavačů, tak estébáků.

Je toho moc, co by mělo být. Pokud se však budeme držet otázky soudů, pak toto vše bude vyžadovat samostatná pojednání, samostatné kapitoly. Jenom třeba ale příkladem uvedu, jak těžce nesu, že obhájce v trestní věci nemůže předvolat byť jednoho světka. Obháce by měl mít pravomoc předvolat svědka k soudu, tak jako tuto pravomoc mají policisté a státní zástupci v přípravném řízení a u soudu poté prostě trvají na jeho osobním výslechu. Obhajoba tuto možnost nemá. V jiných zemích obhajoba tuto pravomoc samozřejmě má.

Mým cílem je vybudování mocné organizace občanů, která bude prosazovat obnovení porot, odstranění komunistických struktur a vše, co je potřeba. V budoucnosti, kdy tyto věci budou prosazeny, bude dál pomáhat lidem, bude bojovat za jejich práva, poskytovat pomoc lidem, co nemají peníze a tedy zastání. Již nyní se mi hlaste, a to ti, kteří máte zájem se angažovat v takovéto organizaci. Je jisté, že ke všemu je potřeba peněz, času a práce. Navštivte také stránku www.shibboleth.cz, kde se taktéž zabývám porotami ale i jinými věcmi.

Je jisté, že boj za svobodu, demokracii a lidskou důstojnost nikdy nekončí. Je potřeba si uvědomit, že po roce 1989 jsme boj s komunisty dočasně prohráli. Komunisté převlékli kabát, jsou v justici, jsou ve vládě, jsou vlastně všude. Je potřeba boj proti nim zintenzivnět. Co je nám platné, pokud jdou lidé vítat jakýsi „americký konvoj“, ale vládnou tu bývalí komunisté? Společnými silami dokážeme hodně. To je mým cílem. Nechť se mi však nehlásí bývalí komunisté, lidoví milicionáři, pohraničníci a podobní. S těmito spolupracovat nebudu.

JUDr. Oldřich Ševčík

V Brně dne 18. června 2015

sevcik@shibboleth.cz
judr@oldrichsevcik.cz